Týmová spolupráce při podpoře žáka se sluchovým postižením

Základním předpokladem úspěšného vzdělávání je nastavení takové formy komunikace, kterou žák sám upřednostňuje nebo která je pro něj nejvhodnější (pokud žák žádnou komunikaci nemá). Základní náplní práce asistenta pedagoga je především činnost, která je v souladu s potřebami žáka a která vychází z doporučení školského poradenského zařízení, jímž je většinou speciálně pedagogické centrum pro sluchově postižené. Cílem práce asistenta pedagoga je pomoc při zajišťování základních potřeb žáka ve spolupráci s učitelem, který je metodikem a partnerem asistenta pedagoga ve výuce. Asistent se vždy řídí jeho pokyny, avšak jeho účast by neměla být jen pasivní. Vzhledem k tomu, že asistent bude dítěti se sluchovým postižením přidělen zejména kvůli zprostředkování komunikace s učitelem a ostatními žáky, lze předpokládat, že bude ovládat komunikační systém preferovaný konkrétním žákem [1].

Nastavení takové formy komunikace, kterou žák sám upřednostňuje nebo která je pro něj nejvhodnější může být velkým problémem při zajišťování inkluzivního vzdělávání žáků s těžkým sluchovým postižením, jejichž mateřským jazykem je český znakový jazyk. Zde se pak efektivní vzdělávání neobejde bez výše zmíněného tlumočníka českého znakového jazyka, který je schopen převádět informace nejen mezi dvěma odlišnými jazyky (českým jazykem a českým znakovým jazykem), ale i dvěma odlišnými kulturami slyšících a neslyšících (resp. Neslyšících s velkým „N“ na začátku).

Při spolupráci učitele s tlumočníkem znakového jazyka nebo asistentem pedagoga působícího u žáka se sluchovým postižením, je třeba dbát na specifické zásady a pravidla, která je třeba dodržovat. Je rovněž nutné rozlišovat mezi oběma profesemi a uvědomit si, že role a kompetence asistenta pedagoga jsou odlišné od role a kompetencí tlumočníka znakového jazyka.

Zatímco v případě obecné činnosti asistenta pedagoga je cílem asistenta aktivní dopomoc žákovi se sluchovým postižením, v případě tlumočníka je jeho cílem být výhradně zprostředkovatelem komunikace mezi jednotlivými aktéry, který by neměl aktivně zasahovat do sdělovaných informací, korigovat je, dovysvětlovat, žáka ovlivňovat, pedagogicky formovat apod. Tlumočník by rovněž měl dodržovat kodex tlumočníka znakového jazyka. Vzhledem k tomu, že v rámci společného vzdělávání mohou být obě profese spojovány do jedné osoby asistenta pedagoga současně plnícího roli tlumočníka, může docházet k nežádoucímu prolínání obou profesí a narušování optimálních vztahů mezi učitelem, asistentem pedagoga/tlumočníkem, žákem a ostatními žáky ve třídním kolektivu. Asistent pedagoga s tlumočnickou erudicí by však měl být schopen obě profese dostatečně rozlišovat a s vedoucím pedagogem kvalitně spolupracovat [2].

Prvořadým cílem tlumočníka znakového jazyka ve vzdělávání je zprostředkování funkční komunikace mezi žákem s těžkým sluchovým postižením (žákem neslyšícím), jehož přirozeným jazykem je český znakový jazyk a slyšícím okolím, které ke komunikaci používá český jazyk (v mluvené nebo psané formě). Asistent pedagoga i tlumočník je často tím, ke kterému žák přilne a který lépe než kdo jiný dokáže poznat, co daný žák ve výuce potřebuje. Obě profese tak mohou svými návrhy a podněty kvalitně ovlivnit způsob výuky, použití metod práce apod., které jsou vzhledem ke konkrétnímu žákovi vždy vysoce individuální.

Zdroje

[1] Langer J., & Souralová, E. (2013). Výchova a vzdělávání osob se sluchovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

[2] Nováková, I. (2015). Rozvoj jazykových kompetencí. In Barvíková, J. a kol. Katalog podpůrných opatření. Dílčí část. Pro žáky s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu sluchového postižení nebo oslabení sluchového vnímání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. http://inkluze.upol.cz/ebooks/katalog-sp/katalog-sp.pdf.