PODCAST 50: Role matky – Zásadní faktor pro vzdělávací úspěch v sociálně vyloučených lokalitách

Síla sebenaplňujícího se proroctví

Jak uvádí Rut Veselá, v českém základním školství se většinou počítá s aktivní spoluúčastí rodičů na vzdělávání dětí. Tedy s tím, že rodiče děti naučí řadu znalostí i dovedností, a to již před nástupem do základní školy. Rodiče žijící v sociálně vyloučených lokalitách ale mají často jen základní vzdělání, řeší vážné existenční problémy a na podporu svých dětí ve studiu nemají proto kapacitu, znalosti a dovednosti. Takové děti jsou proto znevýhodněné již při nástupu do prvního ročníku základní školy. Už na počátku školní docházky mohou přicházet do školy poraženecky s tím, že „jako máma a táta skončím na pracáku“. Pakliže nejsou podporovány, jejich znevýhodnění se prohlubuje a získávají pocit, že nemá cenu se snažit, když nikdy nezažijí úspěch. Podle Rut Veselé se jedná o příklad sebenaplňujícího se proroctví: „Když vám od začátku někdo říká, že jste hloupí, tak tomu uvěříte a budete se tak chovat. Je proto velmi důležité nechat obzvlášť tyto děti zažít, že nejsou k ničemu.“

Překonávání sociálních bariér skrze vzdělání

Pro rodiče z prostředí s nižším socioekonomickým statusem představuje velkou výzvu přechod jejich dětí ze základní na střední školu. Většina z nich nevidí ve vzdělání klíčovou hodnotu a spíše preferuje, aby jejich děti místo studia na střední škole šly do práce, aby přispívaly do rodinného rozpočtu. Přesvědčit tyto rodiče o výhodách vzdělání pro jejich děti je obtížné, obzvláště v situaci, kdy jsou i nekvalifikované pracovní pozice, například ve službách, finančně lákavé. Rizika spojená s prací bez kvalifikace jsou však značná. Nekvalifikovaní pracovníci jsou více ohroženi nestabilitou na trhu práce a mají vyšší riziko práce v šedé ekonomice, což s sebou nese nedostatečné sociální a zdravotní zabezpečení, možnost zapojení do drobné kriminality, riziko podvodů a zadlužení. Takoví lidé také přispívají méně nebo vůbec ne do státního rozpočtu, což představuje zátěž pro státní systém. Proto je klíčové přesvědčit rodiče o důležitosti vzdělání, aby jejich děti získaly kvalifikaci v oboru, který jim umožní důstojný život.

Otevírání dveří do budoucnosti: klíčová role kariérového poradenství pro děti se sociálním znevýhodněním

Rut Veselá obvykle začíná pracovat s dětmi z nepříznivého sociálního prostředí v posledním roce základní školy, a to v rámci programu Poradenství mladistvým Člověka v tísni. Děti v tomto období často mají jen omezené a úzké představy o svých budoucích kariérních možnostech, které jsou ovlivněny prostředím, ve kterém vyrůstají. V tomto prostředí často chybí pozitivní vzory úspěchu a významu vzdělání pro dosažení lepšího života a práce. Tyto děti si běžně představují povolání jako kadeřník, číšník nebo automechanik.

Klíčovou úlohou kariérového poradenství je ukázat těmto dětem, že existují další kariérní možnosti, které by mohly v budoucnu vykonávat. Poradci se snaží realisticky hodnotit jejich potenciál a rozšířit jejich obzory ohledně možných profesních cest. Tato podpora zahrnuje online konzultace s úspěšnými lidmi v příslušných oborech, kteří s dětmi komunikují. Pokud se dětem nepodaří najít vhodný směr, mohou skončit ve studijním oboru, který je nebaví.

Rut Veselá tvrdí, že rozhodování o výběru střední školy by mělo začínat dříve než v devátém ročníku. Kariérový poradce by měl vycházet z toho, v čem jsou děti schopné, a zaměřit se na rozvoj jejich silných stránek, ne na zlepšování slabých stránek a oblastí, ve kterých se jim nedaří. V případě, že si děti vyberou obor, který vyžaduje zlepšení v nějakém předmětu, například matematika, mělo by jim být zprostředkováno vhodné doučování.

Rut Veselá a její kolegové se ve své práci zaměřují na spolupráci se základními školami, které navštěvují děti, se kterými pracují. Klíčovým spojením pro tuto spolupráci bývá výchovný poradce školy. Často jsou to právě tito poradci, kteří iniciativně kontaktují organizaci Člověk v tísni a nabízejí možnost spolupráce. Spolupracující školy jsou zásadním faktorem v podpoře těchto dětí, přičemž velkým přínosem je, pokud mohou poskytovat doučování. Důležitá je také práce pedagogů na vytváření pozitivního klimatu ve třídách, aby se děti mohly úspěšně integrovat do kolektivu a vyhnout se negativním škatulkám, jako je označení za problémové žáky. Pokud všichni aktéři, jako je škola, neziskový sektor a další pomocné instituce, dokážou vytvořit komplexní síť podpory kolem dítěte, jedná se o velmi efektivní postup. Rut Veselá nicméně zdůrazňuje, že je důležité vždy zohlednit specifika cílové skupiny. Navzdory veškeré snaze všech zapojených stran stále existuje budoucí riziko předčasných odchodů těchto dětí ze středního vzdělání.

Infobox
Kariérové poradenství
Kariérové poradenství je proces, během kterého mohou lidé v průběhu svého života poznávat a rozvíjet své schopnosti, dovednosti a zájmy. Tento proces jim umožňuje efektivně řídit jejich individuální dráhu ve vzdělávání, odborné přípravě a práci, stejně tak i v dalších oblastech života, s využitím jejich schopností a dovedností. [1]

„Dropout“ neboli předčasný odchod ze studia
Termín „dropout“ se obvykle používá ve vzdělávacím kontextu a odkazuje na osobu, která nedokončila vzdělávací program (opustila školní systém) před získáním příslušného vzdělávacího titulu nebo diplomu. Tento pojem se může vztahovat na žáky a studenty, kteří předčasně opustili základní, střední nebo vyšší vzdělávací instituce. Důvody pro „dropout“ mohou být různé, včetně osobních, rodinných, sociálně-ekonomických nebo vzdělávacích faktorů.

V 50. a 60. letech 20. století, v období po druhé světové válce, se v USA i v jiných zemích zvyšoval důraz na vzdělání a vzdělávací reformy. V tomto období se také zvyšovala pozornost věnovaná problémům ve vzdělávacím systému, včetně vysoké míry předčasného ukončení školní docházky. V tomto kontextu se termín „dropout“ začal používat pro popis jedinců, kteří předčasně opouštěli školní systém. Výzkum a politika se zaměřovaly na identifikaci příčin a řešení problémů, které vedou k předčasnému ukončení školní docházky, a termín „dropout“ se stal běžným pojmenováním pro tento jev. [2]

Volba vhodného oboru či školy je pro prevenci předčasných odchodů z pohledu kariérového poradenství zásadní. Nemají-li žáci možnost podpůrného dialogu s poradcem či jinou dospělou osobou pro identifikaci svých silných a slabých stránek, zájmů, předpokladů či limitů, je pro ně obtížné je kriticky zhodnotit. Důsledkem může být nerealistické sebehodnocení na straně žáků, ať už směrem k podceňování se, nebo naopak. Negativní roli mohou také sehrát nedostatečné informace či zkreslené představy o vybraných oborech. Student se proto nakonec může uchýlit k volbě některého oboru jako „východiska z nouze“ a studiem nedochází ani k zážitkům úspěchu, natož k rozvoji osobního potenciálu. [3]

Nízká vztahové kultura střední školy také může přispět k předčasnému odchodu žáka ze studia.

Nejedná se aktuálně jen o mladé lidi pocházející ze sociálně znevýhodněného prostředí a nevyhovujícího rodinného zázemí, kteří mají vysokou míru rizika předčasného ukončení vzdělávací dráhy. Objevuje se tu nová skupina mladých lidí, kterým se nepodařilo v rámci středního odborného vzdělávání složit maturitu a následně přichází na trh práce bez kvalifikace.

Předčasné odchody mladých lidí v České republice ze vzdělávání ve věku 18–24 let [4]:

 Důvody se obecně napříč státy dělí na:

- individuální – potíže s učením, potíže s gramotností a počítáním, problémy se sebevědomím a sebedůvěrou, šikana atd.;
- rodinné – potíže s chováním, násilí, alkohol a drogy, zneužívání, postoje rodičů ke škole, důvěra ve své vlastní schopnosti a schopnosti svého dítěte, předchozí zkušenosti rodičů se vzděláváním a dosažené vzdělání, etnická/kulturní identita, role širší rodiny, úroveň finančních prostředků, nezaměstnanost atd.;
- školní – školní étos, klima školy, management školy a plánování, financování školy, účast žáků na školním plánování, zapojení rodičů, kázeňské postupy ve škole, výběr žáků, vstupní testování, vztah učitel-žák, očekávání učitele, společné vzdělávání atd.;
- komunitní – komunitní infrastruktura, dostupnost mimoškolních zařízení podpory, místní zařízení a zdroje venkova / velikost města / sociálně vyloučená lokalita atd.;
- další vzdělávání, školení a –práce – možnost dalšího vzdělávání a situace na trhu práce – míra nezaměstnanosti, proces přechodu na trh práce, příležitosti dalšího vzdělávání, možnosti zaměstnání. [5]

Trhlíková (2012) ve svém výzkumu provedla kvalitativní šetření v českém prostředí, které odhalilo konkrétnější důvody odchodů ze vzdělávání. Rozdělila je na viditelné a skryté. Mezi viditelné důvody předčasných odchodů ze vzdělávání řadí:
- nezájem o školu,
- chybná volba oboru nebo školy,
- nezájem o vzdělání (hledání snadné cesty),
- časná snaha se osamostatnit,
- špatný prospěch žáka,
- absence, neplnění školních povinností,
- výchovné problémy, problémy s chováním, agrese,
- drogové nebo jiné závislosti,
- zdravotní problémy nebo těhotenství.

Mezi skryté důvody řadí:
- nezájem rodiny, chybí kontrola docházky ze strany rodiny nebo rodiče dítě nezvládají;
- sociální podmínky, finanční problémy rodiny a náklady na vzdělání;
- psychologické charakteristiky žáka. [6]

Důvody předčasných odchodů ze vzdělávacího systému

Když děti z prostředí s nižším socioekonomickým statusem začnou navštěvovat střední školu, která odpovídá jejich zájmům a vzdělávacím schopnostem, brzy čelí řadě dalších výzev:

Finanční náklady na střední školu, včetně pomůcek, adaptačních kurzů a učebnic, mohou být pro rodiny s omezenými finančními prostředky překážkou. Vysoké náklady na vzdělávací materiály často vedou k tomu, že děti předčasně opustí školní systém.

Další výzvou je neadekvátní úroveň předchozího vzdělání. Děti ze sociálně vyloučených lokalit často začínají na střední škole s nižší úrovní znalostí ve srovnání s vrstevníky z jiných prostředí. To může být způsobeno nižší kvalitou základního vzdělání v těchto oblastech a nedostatkem kvalifikovaných učitelů. Tyto děti také nemusí mít dostatečnou slovní zásobu pro úspěšnou adaptaci na střední škole.

Dívky z těchto prostředí často opouštějí školní systém kvůli těhotenství. Sexuální výchova a diskuze o sexuální bezpečnosti často ve škole i v rodině zcela chybí, což zvyšuje riziko nechtěného těhotenství.

Vliv pouličních part je také významný. Mnoho dětí z těchto prostředí tráví čas s vrstevníky, kteří nestudují ani nepracují, a spíše se nudí. Z této nudy často pramení negativní sociopatologické jevy, jako je kriminalita nebo závislosti. Rut Veselá a její kolegové se proto snaží těmto dětem, se kterými v rámci poradenského programu pracují, poskytnout alternativní aktivity, jako jsou zájmové kroužky nebo výlety, které jim umožňují získávat nové zkušenosti a vystoupit z běžného prostředí. Vytvářejí například skupiny dětí se sociálně vyloučených lokalit a jezdí s nimi na výlety, exkurze. Takové aktivity jim pomáhají sbírat pozitivní zážitky a rozšiřovat obzory mimo jejich běžné sociální okruhy. To je bohužel v kontrastu s finančně náročnými školními akcemi (školy v přírodě, exkurze, zájezdy, adaptační kurzy atd.)., které si jejich rodiny zpravidla nemohou dovolit.

Infobox
Role vrstevníků během dospívání 
Podle Thorové (2015) jsou dosavadní autority v období dospívání (pubescence a adolescence) zpochybňovány a podrobeny kritice. Dospívající hledají nové autority, vzory, hodnoty a ideály. Konfrontují se se svými učiteli, rodiči, někdy společností. Vrstevnické vztahy s přáteli nabývají u dospívajícího jedince na důležitosti a ovlivňují významně jeho chování. Pro dospívající je charakteristické podléhání vlivům vrstevníků a přecitlivělost na jejich odmítnutí. Přijetí a ocenění v komunitě vrstevníků se stává významnou hodnotou. Mladý člověk s vrstevníky soupeří, ale touží po jejich uznání. Velmi pečlivě sleduje, jak jej druzí hodnotí a podle toho usměrňuje své chování. Hovoří se o tzv. vrstevnické aréně (peer arena), sociální platformě složené z vrstevníků, poskytující prostor pro formování vlastní identity. Ve skupině vrstevníků si dospívající porovnávají svoje názory, vypůjčují a zkouší si cizí identity a hledají vlastní postojové a hodnotové rámce. V době dospívání získává na významu také skupinová identita, která pomáhá svými již definovanými znaky překlenout období nejisté a nerozhodné osobní identity. [7]

Retrostipendia Nadace Albatros
Retrostipendia jsou nástroj, jenž má zabránit předčasnému odchodu dětí se sociálním znevýhodněním ze vzdělávání. Cílem tohoto projektu je, aby podpořené dítě úspěšně dokončilo střední školu, kterou by bez podpory buďto nezvládlo vůbec, nebo absolvovalo se špatným výsledkem. Značně tak vzroste šance uplatnit se na trhu práce a v životě vůbec. Jedná se o zpětně vyplácená stipendia pro děti, které mají rodiče s nízkým dosaženým vzděláním a jsou v hmotné nouzi. Slouží jako motivační prvek a jako zdroj financí pro částečné pokrytí nákladů spojených s dojížděním či školními pomůckami. Každý, kdo se do programu přihlásí, musí být v pravidelném kontaktu s kariérním poradcem. Studenti musí splnit prospěchové limity z vybraných předmětů (nesmí mít stupeň prospěchu 5 z některého předmětu anebo být nehodnoceni z některého předmětu), musí se vejít do limitu max. 20 % zameškaných hodin, nesmí mít neomluvené hodiny a nesmí mít zhoršenou známku z chování. K výplatě stipendia (jeden tisíc až patnáct set korun) dochází měsíčně, ale až po úspěšném absolvování jednoho pololetí na zvolené škole. Děti lze podpořit i materiálním vybavením (PC, internet atd.). Protože v rámci podpory dalším materiálním vybavení jsou podle Rut Veselé poradci zodpovědní za jejich připojení na internet, snaží se o osvětu, aby se na internetu děti chovaly bezpečně. Stipendia jsou dostupná ve 30 městech, především v lokalitách, kde se rodí nejvíce dětí matkám se základním vzděláním (i nedokončeným). [8]

Program je úzce navázán na poradce z Člověka v tísni, kteří s dětmi realizují pravidelné podpůrné konzultace, jejichž hlavním cílem je vybudovat spolupracující vztah, kdy se děti nebudou bát v případě obtíží svěřit se a veškeré obtíže během studia tak mohou být řešeny včas. Rut Veselá nicméně podotýká, že je potřeba ocenit jakékoliv malé úspěchy a pokroky dětí. Děti často studium předčasně opouští, i když byly v prvním ročníku úspěšné – důvody mohou být socioekonomické či rodinné (např. stěhování). Může být obecně obtížné tyto děti motivovat k dokončení vzdělávání, pokud je jejich rodina v tomto směru nepodporuje.

Najdou se ale i úspěchy: V současné době například stipendijní program podporuje pět studentů na vysoké škole. S tím se původně vůbec nepočítalo, stipendijní program byl původně navržen výhradně za účelem podpory středoškoláků. Rut Veselá končí slovy: „Každý takový příběh nám dává sílu a energii do další práce a ukazuje, že ta podpora funguje a je k něčemu dobrá.“

Matky jako možný klíč k úspěchu ve vzdělání

Rut Veselá líčí příběhy několika dívek ze sociálně vyloučené lokality, které úspěšně přešly ze základní na střední školu a zvládly přijímací zkoušky z češtiny a matematiky pro maturitní studijní obory. Těmto dívkám bylo poskytnuto doučování zaměstnankyní Člověka v tísni a univerzitním lektorem. Jejich matky, které v minulosti nedokončily střední školu, chtěly, aby jejich dcery měly lepší vzdělání, ačkoli žijí v prostředí, kde se tradičně očekává, že se ženy zaměří na rodinu, ne na kariéru. Tyto matky se však nakonec rozhodly podporovat vzdělávání svých dcer.

Rut Veselá upozorňuje, že podle interních dat shromážděných organizací Člověk v tísni během tří let mají děti, jejichž matky mají vyšší než základní vzdělání, podstatně vyšší pravděpodobnost dokončení střední školy oproti dětem matek s pouze základním nebo bez vzdělání. Vzdělání otců naopak nemělo významnější vliv na úspěšnost dětí ve škole. Tato data naznačují, že matky mohou hrát klíčovou roli v podpoře vzdělávacích cest svých dětí.

Infobox
Vzdělanostní reprodukce
Známý výzkum sociologa Tomáše Katrňáka (2004) se zabýval vzdělanostní reprodukcí, tedy předáváním vzdělanostního statusu z jedné generace na druhou. [9] Opakem vzdělanostní reprodukce je vzdělanostní mobilita, ke které dochází tehdy, když jedinec dosahuje vyšší vzdělanostní úrovně než jeho rodiče. [10] Tento koncept vychází z myšlenky sociální mobility podle amerického sociologa Pitirima Aleksandroviče Sorokina (1889–1968), který popsal sociální mobilitu (1927) jako změnu sociální pozice jednotlivce či skupiny z jedné úrovně do druhé. [11]

Tomáš Katrňák provedl v rámci svého výzkumu dvanáct hloubkových rozhovorů v dělnických rodinách a pět v rodinách vysokoškolských. Zkoumal mechanismy, které vedou k tomu, že značná část dětí v dělnické třídě končí se stejným vzděláním jako jejich rodiče.

Vstupní hypotézou bylo tvrzení, že vzdělanostní reprodukci dělníků poznamenávají bariéry, jako jsou:
- Školní selekce: Jedná se o proces, ve kterém jsou žáci rozdělováni do různých typů škol nebo vzdělávacích programů na základě určitých kritérií, jako jsou studijní dovednosti, dosažené výsledky, testové skóre, nebo jiné faktory. Tento proces může mít vliv na další vzdělávací a kariérní cesty žáků. Školní selekce může být záměrná (například přijímací zkoušky na střední školy nebo gymnázia) nebo nezáměrná (například sociálně-ekonomické faktory ovlivňující přístup k vyššímu vzdělání). Tento proces může vést k nerovnostem ve vzdělávání a ovlivnit sociální mobilitu.
- Nedostatek ekonomického a kulturního kapitálu: Kapitál obvykle odkazuje na akumulované zdroje, které lze využít pro dosažení určitých cílů. Kulturní kapitál je podstatný zejména ve vzdělávacím kontextu – může například zahrnovat postoje, preference, vzdělání, formální znalosti (např. kulturní povědomí), dovednosti (např. verbální obratnost), jednání, hmotné statky a také oprávnění (soubor práv a privilegií, které jednotlivci získávají skrze své vzdělání, společenský status nebo kulturní pozadí, a které jim umožňuje přístup k určitým sociálním kruhům, profesním příležitostem, vzdělávacím institucím a dalším prostředkům). [12]
- Vlastní aktivní jednání, rozhodnutí a praktiky.

Výzkum identifikoval jako klíčový faktor pro udržení stejného vzdělanostního statusu mezi generacemi nízký kulturní kapitál (měřeno typem a četností volnočasových aktivit). Rodina dělníků měla před rokem 1989, a má i po něm, nižší kulturní kapitál než rodina vysokoškoláků, vyplývá z výzkumu Tomáše Katrňáka. [13]

Nízký kulturní kapitál je, jak dále z výzkumu vyplynulo, spojen se specifickými postoji ke vzdělání a nízkými ambicemi: Rodiny s nízkým kulturním kapitálem nejsou ochotny a nemají zájem předávat dětem zdroje, jako jsou například znalosti, čas a finanční prostředky, a používat je pro vzdělávání svých dětí. Neochota předávat tyto zdroje tvoří nakonec výraznější bariéru ve vzdělávání dětí než samotná nedostatečná velikost těchto zdrojů.

Tito rodiče mají k dispozici určitý manévrovací prostor, jak se vyrovnat s bariérami souvisejícími se strukturální nerovností. Na tyto bariéry nereagují motivováním svých potomků k vysokým školním výkonům, ale naopak odmítnutím školního systému zásluh. Toto odmítnutí Tomáš Katrňák nepovažuje za důsledek vlivu těchto bariér, ale za (aktivní) reakci na ně. [13]

Další informace: 
Strukturální nerovnost u rodin se sociálním znevýhodněním se týká systémových a institucionálních bariér, které tyto rodiny omezují v přístupu k různým sociálním, ekonomickým a vzdělávacím příležitostem. Tyto nerovnosti jsou často zakotveny v historických, ekonomických a sociálních strukturách společnosti a mohou zahrnovat faktory, jako jsou chudoba, omezený přístup ke kvalitnímu vzdělání, diskriminace, nedostatečná zdravotní péče a bydlení, i omezené možnosti zaměstnání. Tyto nerovnosti mají vliv na schopnost těchto rodin zlepšit své socioekonomické postavení a často se přenášejí z generace na generaci.

Školní systém zásluh je vzdělávací systém, ve kterém jsou žáci a studenti hodnoceni, tříděni a odměňováni na základě jejich školních výkonů, dovedností a úsilí. V takovém systému jsou úspěchy a postup žáků a studentů určovány především jejich schopnostmi a výsledky v testech a zkouškách, což má podporovat principy spravedlnosti a rovných příležitostí. Tento systém může však být také kritizován za to, že nezohledňuje sociální a ekonomické faktory, které mohou ovlivnit vzdělávací výsledky, a může přispívat k reprodukci sociálních nerovností.

Mgr. Rut Veselá 
Mgr. Rut Veselá, původně specialistka na divadelní historii a teorii, se připojila k neziskové organizaci Člověk v tísni v roce 2006. Od té doby se věnuje podpoře starších dětí vyrůstajících v prostředí ohroženém sociálním vyloučením. Začínala jako dobrovolnice a postupně se stala zaměstnankyní této organizace, nejprve v Kladně, kde se soustředila zejména na sociálně vyloučenou lokalitu v ulici U Masokombinátu, a následně v pražské pobočce. V současné době působí jako metodička programu Poradenství mladistvým (Člověk v tísni, o.p.s.) a také jako koordinátorka motivačního stipendijního programu Retrostipendia Nadace Albatros.FOTO l Zdroj: PROP, NPI ČR 

Doporučená literatura:

Katrňák, T. (2004). Odsouzeni k manuální práci: vzdělanostní reprodukce v dělnické rodině. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství.

Hlaďo, P. & Šlapalová, K. (2018). Důvody žáků středních škol pro opakovaný přestup na jinou školu. Výzkumná zpráva pro Jihomoravský kraj. [online]. Brno: Ústav pedagogických věd, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Dostupné z: Duvody_zaku_SS_pro_opakovany_prestup_na_jinou_skolu.pdf (kr-jihomoravsky.cz).

Doll, J. J., Eslami, Z., & Walters, L. (2013). Understanding Why Students Drop Out of High School, According to Their Own Reports: Are They Pushed or Pulled, or Do They Fall Out? A Comparative Analysis of Seven Nationally Representative Studies. SAGE Open, 3(4). https://doi.org/10.1177/2158244013503834

Zdroje: 

[1] MŠMT. (2013-2023). Kariérové poradenství. [online]. Praha: MŠMT. Dostupné z:  https://www.msmt.cz/vzdelavani/dalsi-vzdelavani/karierove-poradenstvi. [dat. cit. 9. 11. 2023].

[2] Sherman, D. (1996). Creating the Dropout: An Institutional and Social History of School Failure. 88 Post Road West, Westport, CT 06881: Praeger Publishers. ISBN: ISBN-0-275-95175-8.

[3] Růtová, E. (2021). Předčasné odchody ze vzdělávání ve vztahu k oblastem intervence krajského akčního plánování (KAP). [online]. Praha: NPI ČR. s. 26. Dostupné z: https://www.edu.cz/predcasne-odchody-ze-vzdelavani-co-s-nimi/. [dat. cit. 9. 11. 2023].

[4] EUROSTAT. (2023). Early leavers from education and training. [online]. Luxembourg: European Commission, Eurostat. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&plugin=1&language=en&pcode=t2020_40. [dat. cit. 9. 11. 2023].

[5] National Economic and Social Forum. (2002) Early school leavers: forum report no. 24. [online]. Dublin: National Economic and Social Forum. Dostupné z: NESF_Early-School-Leavers.pdf (drugsandalcohol.ie). [dat. cit. 9. 11. 2023]. (s. 9).

[6] Trhlíková, J. (2012). Předčasné odchody ze vzdělávání na středních školách. Kvalitativní analýza rozhovorů s experty a příklady dobrých praxí. [online]. Praha: Národní ústav pro vzdělávání. Dostupné z: https://www.infoabsolvent.cz/Temata/PublikaceZP?Stranka=9-0-73&NazevSeo=Predcasne-odchody-ze-vzdelavani-na-strednich-. [dat. cit. 9. 11. 2023]. (s. 14–16).

[7] Thorová, K. (2015). Vývojová psychologie. Praha: Portál. (s. 414–423).

[8] Člověk v tísni (nedat). Kariérní poradenství. [online]. Praha: Člověk v tísni, o.p.s. Dostupné z: https://www.clovekvtisni.cz/co-delame/socialni-prace-v-cr/karierni-poradenstvi. [dat. cit. 9. 11. 2023].

[9] Katrňák, T. (2004). Odsouzeni k manuální práci: vzdělanostní reprodukce v dělnické rodině. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství. (s. 157–172).

[10] Ergens, T. (2007). Vliv rodinného prostředí na vzestupnou intergenerační vzdělanostní mobilitu – hodnota vzdělání v rodině. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské Univerzity Studia Minora Facultatis Philosophicae Universitatis Brunensis U 12, 2007. (s. 147–156). Dostupné z: 104593.pdf (muni.cz). [dat. cit. 9. 11. 2023].

[11] Sorokin, P. (1927). Social mobility. New York: Harper & Brothers, 1927. Dostupné z: Social mobility,: Pitirim Aleksandrovich Sorokin : Free Download, Borrow, and Streaming : Internet Archive. [dat. cit. 9. 11. 2023].

[12] Lamont, M., & Lareau, A. (1988). Cultural capital: Allusions, gaps and glissandos in recent theoretical developments. Sociological Theory. Vol. 6, No. 2, s. 153–168. American Sociological Association. Dostupné online [cit. 2020-04-23]. ISSN 0735-2751. DOI 10.2307/202113.

[13] Simonová, N. (2004). Tomáš Katrňák: Odsouzeni k manuální práci. Vzdělanostní reprodukce v dělnické rodině. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 2005, Vol. 41, No. 1. (s. 156–160). Dostupné z: 19recen22.qxd (ssoar.info). [dat. cit. 9. 11. 2023].