Specifika vzdělávání žáků s poruchou autistického spektra

Při vzdělávání žáků s PAS je v českých školách primárně využívána metoda strukturovaného učení. Metoda byla vytvořena v 70. letech 20. století v rámci TEACCH programu (celoživotní program péče o lidi s PAS a s komunikačními handicapy). Za jeho tvůrce je považován Erich Schopler se svým týmem. Výjimečný je v tom, že šlo o první metodu pro vzdělávání žáků s PAS, která byla k tomuto účelu vytvořena. 

Strukturované učení využívá principy individualizace, strukturalizace, vizualizace a motivace. 

Míra využití uvedených principů je dána mírou symptomatiky PAS daného žáka, jeho mentální úrovní a dalšími přidruženými poruchami a onemocněními. V menší míře je využívána aplikovaná behaviorální analýza (ABA), která je zaměřena na ovlivňování chování a řešení problémů s ním spojených u konkrétního dítěte. Ke změně chování je využíván individuální intenzivní trénink, pozitivní posilování, řetězení a modelování, které vede ke zlepšení kvality života. 

Strukturované učení má s ABA řadu společných principů, které jsou založené na teoriích učení a chování [1].

Podpůrná opatření 

Většina žáků s PAS je v průběhu vzdělávání vedená jako žáci se speciálními vzdělávacími potřebami a v souvislosti s tím jsou jim poskytována podpůrná opatření. Jsou zaměřena na úpravu průběhu vzdělávání a jejich cílem je vyrovnat podmínky při vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami s intaktními žáky. Podpůrná opatření jsou členěna do pěti stupňů, přičemž u žáků s PAS jsou využívána především podpůrná opatření druhého až pátého stupně. Popis jednotlivých podpůrných opatření nalezne škola v textu Doporučení školského poradenského zařízení (ŠPZ) a o jejich naplnění se ŠPZ komunikuje.  Mezi častá podpůrná opatření patří úprava metod výuky, úpravy obsahu a očekávaných výstupů ve vzdělávání, přizpůsobení organizace výuky, individuální vzdělávací plán, personální podpora, úprava hodnocení, úprava podmínek k přijímání a ukončování vzdělávání, prodloužení délky vzdělávání, doporučené pomůcky a jiná podpůrná opatření [2].

Metody výuky 

Metody, které jsou uplatňovány při vzdělávání žáků s PAS, je možné v obecnější rovině popsat jako speciálně pedagogický přístup, případně plánovaný postup k dosažení efektivního vzdělávání žáka. Při tom je možné využít běžné výukové metody (např. metody aktivního učení, kooperativního učení, metody respektující styly učení), které je potřeba modifikovat s ohledem na potřeby konkrétního žáka. Vedle toho jsou využívány další metody a principy specificky zaměřené na vzdělávání žáků s PAS (např. individuální přístup, metoda přiměřenosti, postupných kroků, metoda demonstrace, principy strukturalizace, vizualizace a motivace, metody pozitivního posilování, modelování.). Při výběru metod je důležité přihlédnout k obtížím žáků s PAS nejen v oblasti sociálního chování, komunikace a představivosti, ale také v oblasti smyslového vnímání, adaptability, vnímání, paměti, motoriky apod. Využívané metody by měly být praktické, názorné s možností využití v individuálním vztahu i při skupinové práci [1].  

Úpravy obsahu vzdělávání 

Pro úpravu obsahu vzdělávání je stěžejní respektování specifických zvláštností žáka s PAS, které vychází nejen z diagnózy PAS, ale také z přidružených poruch a onemocnění.  Úpravy obsahu mohou být dílčí, tedy spojené s částí některého předmětu, mohou být ale i rozsáhlejšího charakteru v jednom nebo ve více předmětech (může jít např. o úpravu požadavků při tvorbě a psaní slohových prací, o úpravu v zadávání slovních úloh v matematice, úpravu postupů a metod v pracovních činnostech, tělesné výchově). 

U některých žáků je třeba naopak učivo obohacovat a rozšiřovat jeho obsah. Stejně jako při úpravě obsahu ve smyslu redukce můžeme přistoupit i při obohacování učiva v části jednoho předmětu nebo i k úpravám většího rozsahu. V takovém případě je vhodné zadávat doplňující a rozšiřující učivo.  

Organizace výuky 

Jde o soubor opatření, která je možné využít při různých formách práce v oblasti vzdělávání. Může jít např. o změnu zasedacího pořádku, vytváření různých pracovních míst ve třídě i mimo ni, o prostorovou úpravu výuky, snížený počet žáků ve třídě, zařazování relaxačních přestávek, organizaci volného času ve školním prostředí. Opatření z oblasti organizace výuky by měla přispět ke snadnější adaptivitě žáků s PAS, k eliminaci přetěžování a únavy i ke snazšímu zapojení do třídního kolektivu. Součástí tohoto podpůrného opatření může být zavedení předmětu speciálně pedagogické péče, jehož zaměření by mělo korespondovat s obtížemi žáka, např. předmět zaměřený na rozvoj sociálně-komunikačních dovedností, na rozvoj smyslové integrace, rozvoj emočního vnímání. 

Personální podpora  

Vzhledem k závažným dopadům deficitů PAS do vzdělávání vyžaduje řada žáků z této cílové skupiny personální podporu. Ta může být zajištěna prostřednictvím dalšího pedagogického pracovníka – učitele, asistenta pedagoga, speciálního pedagoga či psychologa. Rozsah náplně práce jednotlivých pracovníků je uveden v Doporučení ŠPZ pro vzdělávání, kde jsou též popsány jejich kompetence.  

Hodnocení žáka 

Hodnocení jako systematický pedagogický proces vypovídá o tom, co se žák naučil a jakého dosáhl pokroku, a také o tom, jak naplňuje klíčové kompetence daného rámcového vzdělávacího programu (RVP). Při hodnocení je důležité objektivní posouzení dosažených znalostí a vědomostí, vždy však v souladu s možnostmi žáka a vytyčenými cíli vzdělávání.  

Hodnocení by mělo být pro žáka motivující, podpořené objektivní zpětnou vazbou o jeho výkonu. Důležité je rovněž vést žáka k přiměřenému sebehodnocení výkonů v souladu s jeho možnostmi a za využití specifických forem práce, např. využití vizualizovaných hodnoticích škál, nabídka možného hodnocení, písemně stanovená kritéria hodnocení. Při hodnocení žáků s PAS se osvědčil formativní typ hodnocení, který poskytuje cílenou radu, vedení, návod ke zlepšení a motivaci pro další práci. Může také přispět k finálnímu hodnocení, které dává souhrnný pohled na žákův výkon a může minimalizovat jeho obavy ze selhání a posílit sebevědomí.  

Úprava podmínek k přijímání a ukončování vzdělávání 

Toto podpůrné opatření je využíváno u žáků s PAS, kteří vykonávají přijímací zkoušku na střední školy, respektive ukončují středoškolské vzdělávání. Vlastní úpravy podmínek jsou definovány příslušnými vyhláškami či metodickými doporučeními.  

Pomůcky  

Pomůcky využívané při výuce jsou nástrojem zprostředkování učiva, umožňují prohloubení, obohacení učiva a napomáhají osvojovat si dovednosti v praktickém životě.  

Většina žáků s PAS se bez pomůcek při vzdělávání neobejde. Může jít o běžné pomůcky, které využívají všichni žáci, ale také o specifické pomůcky, které kompenzují žákovy deficity (např. pozornostní funkce, paměťové funkce, exekutivní funkce), jiné mu pomáhají pochopit realitu, zobecnit a využít získané znalosti při dalším vzdělávání. V rámci využití podpůrných opatření lze doporučit žákovi s PAS řadu různých pomůcek od speciálních učebnic přes pomůcky zaměřené na strukturalizaci a vizualizaci až po pomůcky technického charakteru, např. upravená klávesnice, tablet, speciální software.   

Podpůrná opatření jiného druhu 

Toto podpůrné opatření využíváme v případě, kdy je nutné minimalizovat některé dopady do vzdělávání, které souvisí s deficity diagnózy PAS, s přidruženými poruchami a onemocněními i s nespecifickými rysy v chování (např. jde o nerovnoměrný vývojový profil, deficity ve smyslovém vnímání, potíže s nápodobou, rigidní stravovací návyky, potíže se spánkem, problémy v chování, nepřiměřené emocionální reakce).  

Je zde možné také uvést opatření, které souvisí s náročností chování žáka s PAS, s prací s třídním kolektivem, potížemi v sociálním chování, v komunikaci apod. [3].

Individuální vzdělávací plán (IVP) 

Pro popis naplnění jednotlivých podpůrných opatření slouží v nezbytných případech IVP. Je to živý dokument, který slouží škole k popisu jednotlivých kroků vedoucích k zohlednění specifických zvláštností žáka a zajišťující komplexní pohled na jeho vzdělávání [4].

Zdroje

[1] Čadilová, V., & Žampachová, Z. (2008). Strukturované učení: vzdělávání dětí s autismem a jinými vývojovými poruchami. Praha: Portál.

[2] Žampachová, Z., & Čadilová, V. (2015). Katalog podpůrných opatření pro žáky s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu poruchy autistického spektra nebo vybraných psychických onemocnění: dílčí část. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

[3] Vágnerová, M. (2005). Školní poradenská psychologie pro pedagogy. Praha: Karolinum.

[4] Čadilová, V., & Žampachová, Z. (2020). Tvorba individuálních vzdělávacích plánů pro žáky s PAS. Praha: Pasparta.