Specifika vzdělávání žáků se zrakovým postižením

#6Ilustrační foto / FOTO: dotaceecu.cz

Potřebná PO jsou popsána v Doporučení ke vzdělávání, které vypracovává školské poradenské zařízení (ŠPZ). Nestačí, aby byl dokument škole zaslán, tato PO by zároveň měla být konzultována s příslušnými vyučujícími. Pokud jsou úpravy minimální, stačí jejich popis v Doporučení, jsou-li úpravy zásadní, je často třeba na základě Doporučení vyhotovit individuální vzdělávací plán (IVP). Návrh IVP zpracuje SPC [1].

Ve výuce využíváme takových metod, které podporují aktivitu žáka, volíme vhodnou motivaci k činnostem a využíváme multisenzoriální přístup. Tam, kde je to možné, využíváme jako názorné pomůcky jednotlivé předměty a situace nebo modely. I když je to méně časté, lze využít (reliéfní) obrázky. Při výuce vždy využíváme slovní popis. Zrak doplňujeme vnímáním ostatními smysly. Při výuce vždy využíváme slovní popis [2].

Obsah vzdělávání se snažíme upravovat co nejméně, řídíme se metodickými doporučeními speciálně pedagogického centra (SPC). Upravujeme činnosti, které konkrétní žák nemůže zvládnout v plném rozsahu jako žák intaktní (např. práce s mapou, měření ve fyzice, přesné rýsování v geometrii). Nahrazujeme činnosti, které by mohly vést ke zhoršení vidění, nebo činnosti lékařem doporučené k omezení fyzické námahy, k minimalizaci rizika úderu do hlavy nebo prudkého otřesu hlavy (což znamená často modifikace v TV). Ve vyšších ročnících 2. stupně ZŠ záleží úprava obsahu vzdělávání také na budoucí profesní orientaci žáka [3].

Organizace výuky Podpůrné opatření spočívá v úpravě běžného časového nebo prostorového uspořádání výuky. Zraková práce (a také práce pouze náhradními smysly) je velmi náročnou činností. Velmi rychle a nečekaně nastupuje únava, která se může projevit neklidem, nepozorností. Proto volíme střídání činností, zrakovou práci doplňujeme poslechem.  

Pro žáky se zrakovým postižení (ZP) je také třeba zvolit vhodné pracovní místo ve třídě (vidění na tabuli, interakce s vyučujícím, uložení pomůcek), případně upravit i další prostory školy tak, aby byly vhodné pro samostatný pohyb žáků (orientační body, označení konce a začátku madel u schodišť, prostory pro ukládání předmětů – např. uklizené batohy ve třídě). Pracovní místo i další úpravy volíme dle potřeb žáka, doporučí je SPC. 

Hodnocení výkonů žáka bychom neměli provádět izolovaně od jevů, které mohou výkon objektivně ovlivnit (změny v rodině, aktuální zdravotní stav, psychická pohoda). Neopomíjíme význam sebehodnocení, k němuž žáky vedeme tak, aby i díky němu byli schopni regulace vlastního jednání a chování. Hodnocení je významným nástrojem motivace, mělo by být objektivní, nevyplácí se chválit pouze proto, že se jedná o žáka se zrakovým postižením [4].

Intervence, předmět speciálně pedagogické péče, se řídí metodickými doporučeními SPC, zahrnují velmi širokou oblast. Často se jedná o důležitou intervenci mimo vyučování, proto je velmi nutná úzká spolupráce s rodinou žáka. Někdy je třeba požádat o pomoc organizace, které poskytují sociální služby jedincům se zrakovým postižením. Podle potřeb žáka zařazujeme navíc rozvoj jazykových kompetencí, rozvoj specifických dovedností a poznávacích funkcí, posilování sluchové a zrakové percepce, nácvik sebeobslužných dovedností, nácvik sociálního chování (žák se zrakovým postižením má velmi omezenou možnost učit se nápodobou). Učíme žáky, aby za své přijali zásady zrakové hygieny a bezpečnosti. Je třeba si uvědomit, že bez maximálního rozvoje specifických dovedností jedince, kterými kompenzuje zrakové postižení, nelze v průběhu vzdělávání rozvíjet tzv. klíčové kompetence dané RVP ZV [5] [6].

Pomůcky můžeme dále rozdělit na didaktické pomůcky, speciální didaktické pomůcky a rehabilitační pomůcky. Sami žáci s těžkým zrakovým postižením říkají, že jim pomůcky ulehčují život. Při vzdělávání pomůcky umožňují činnosti, ale školní práci neulehčují. S každou pomůckou se musí žák nejprve naučit pracovat. 

Mezi didaktické pomůcky řadíme ty běžně používané v základním vzdělávání. Žákovi umožníme si pomůcku prohlédnout zblízka, osahat ji (např. modely geometrických těles, magnetické tabulky s geometrickými tvary, zlomkové počítadlo, prstové barvy, modelovací hmota).  

Pro nevidomé zajistíme prostorové modely pro zeměpis, prostorové modely pro chemii, kolíčkové písanky, učebnice pro nevidomé v Braillově písmu, dymopásky pro popis různých předmětů v Braillově písmu, kolíčkovou kreslenku, fóliovou kreslenku, plastelínovou kreslenku, číselnou osu pro nevidomé, rýsovací soupravu pro nevidomé, reliéfní obrázky, reliéfní mapy, atlasy, model hodin pro nevidomé aj.     

Ke kompenzačním pomůckám (pro nevidomé) řadíme bílou hůl, mechanický Pichtův stroj pro psaní Braillova písma, diktafon, časoměrné pomůcky s hlasovým výstupem, indikátory a měřicí přístroje s hlasovým výstupem, digitální zápisník s hlasovým výstupem nebo braillským displejem, digitální čtecí přístroj pro nevidomé s hlasovým výstupem aj. Je vhodné, když se s pomůckou naučí pracovat i pedagog, aby mohl žákovi doporučit nejvhodnější postup, aby mu při práci s pomůckou dokázal poradit. 

Vidomým žákům se ZP doporučujeme používat psací prostředek, který zanechává silnou, kontrastní stopu. Doporučujeme používat sešity s širšími řádky a výraznými linkami. Ke speciálním didaktickým pomůckám můžeme přiřadit i upravené texty se zvětšeným písmem či se širšími rozestupy mezi písmeny, slovy i řádky [7].

S volbou vhodné speciální optické pomůcky bývá problém u žáků se souběžným postižením více vadami, např. zrakovým a tělesným. Není možné zvolit optimální pomůcku z hlediska zraku, ale takovou, s kterou bude moci žák samostatně pracovat. 

Pro některé žáky pracující zrakem bývají základní rehabilitační pomůckou brýle, které je nutné nosit dle doporučení lékaře i při pohybových činnostech. Někteří žáci mohou využívat doporučené speciální optické pomůcky (dalekohledové systémy, příruční lupy nebo lupy elektronické) [8].

Do některých tříd (s žáky s těžším ZP) je vhodné doporučit asistenta pedagoga (AP). Podpora žáků se zrakovým postižením na něho klade vysoké nároky. Měl by totiž sám zvládnout práci s konkrétní kompenzační pomůckou, měl by být schopen žáka vést k samostatnosti v sebeobslužných činnostech i v práci s pomůckami. Někdy AP cvičí s žákem prvky prostorové orientace, cvičí Braillovo písmo pod supervizí odborného pracovníka SPC. Nikdy by však AP neměl žákovi dlouhodobě nahrazovat práci s kompenzační pomůckou. 

Zdroje

[1] Janková, J. a kol. (2015). Katalog podpůrných opatření pro žáky s potřebou podpory ve vzdělávání z důvodu zrakového postižení a oslabení zrakového vnímání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

[2] Moravcová, D. (2004). Zraková terapie slabozrakých a pacientů s nízkým vizem. 
Praha: Triton.

[3] Janková, J. a kol. (2022). Metodika kariérového poradenství pro žáky se zrakovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

[4] Finková, D., Ludíková, L., & Růžičková, V., (2007). Speciální pedagogika osob se zrakovým postižením. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

[5] Autrata R., & Vančurová J. (2002). Nauka o zraku. Brno: IDVPZ.

[6] Vařeková, J., Daďová, K., & Nováková P. et al. (2022). Žák se speciálními vzdělávacími potřebami v tělesné výchově. Praha: Karolinum.

[7] Moravcová, D., & Matoušková, E. (2011). Rozvoj zrakového vnímání se speciálními optickými pomůckami a kamerovou TV lupou, Praha: Asociace zrakových terapeutů o.s.

[8] Kolektiv autorů. (2022). Dětská oftalmologie – Klinické a mezioborové souvislosti. Praha: Grada Publishing a.s.