Plán profesního rozvoje asistenta pedagoga

Aby byl asistent pedagoga nápomocný žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, je dobré pro něj naplánovat profesní rozvoj na míru a podpořit ho v plnění stanovených cílů. Jak na to?

Zkušenosti škol, které myšlenku plánovaného profesního rozvoje učitelů i asistentů pedagoga (AP) přijaly v rámci každodenní praxe za svou, ukazují, že pro efektivní zapojení asistenta je jejich soustavné vzdělávání nezbytné. Jak podpořit asistenty pedagoga v jejich profesním rozvoji, aby dokázali vyhovět nárokům žáků se speciálními vzdělávacími potřebami?

Níže jsou uvedené odpovědi, které formulovali sami asistenti pedagoga na semináři určeném pro zjištění jejich vzdělávacích potřeb. Z výpovědí je zřejmé, že potřeby jsou velmi různorodé a reflektují jak úroveň dosavadního vzdělání, tak i zkušenosti se znevýhodněnými žáky. [1]

Jakou podporu potřebuji pro svůj pedagogický profesní rozvoj?“

• účast na semináři nebo kurzu zaměřeném na potíže s učením žáka;

• účast na semináři pro osobnostní a sociální rozvoj;

• účast na semináři i s ostatními pedagogy ve škole – vzájemná podpora;

• možnost konzultací s učiteli, kteří vyučují mého žáka;

• čas na rozhovor s učiteli (příprava, plánování, reflexe);

• podpora školního psychologa;

• časový prostor pro sdílení s ostatními asistenty pedagoga;

• možnost předávat si zkušenosti s učiteli, asistenty, výchovným poradcem;

• informace, za kým zajít, když potřebuji radu;

• podpora u vedení školy – především v některých (konfliktních, podporujících) případech.

Asistenti pedagoga přicházejí do škol s různou úrovní vzdělání (základní, středoškolské, ale i vysokoškolské). Také jejich zkušenost s prací asistenta bývá různá. Poměrně velká skupina žadatelů o práci přichází bez předchozí zkušenosti s touto rolí. Vedle potřebného odpovídajícího vzdělání a znalostí jsou ale neméně důležité osobní vlastnosti, schopnosti a osobní postoje. Sami asistenti pedagoga nejčastěji zmiňují jako klíčové tyto předpoklady pro efektivní výkon práce: ochota pomáhat, schopnost týmové spolupráce, chuť se dále vzdělávat, odborné znalosti a vzdělání, empatie, trpělivost, dobrý vztah k žákům, komunikativnost, důslednost a odpovědnost, spolehlivost, kreativita.

Pro profesní rozvoj AP je důležité se vzdělávat a rozvíjet jak po stránce vědomostní a dovednostní, tak i v oblasti speciálních vzdělávacích potřeb žáků. Je ale vždy potřeba dosáhnout rovnováhy mezi vzděláním a osobnostními vlastnostmi.

Asistent musí zvládnout vymezení hranic ve vztahu k učiteli, k žákovi, jeho spolužákům i rodičům. Musí umět najít správnou míru v těchto vztazích, nebýt příliš dominantní ani submisivní.“ [2]

Jedna z nejdůležitějších věcí v oblasti osobního rozvoje každého asistenta pedagoga je stanovení osobního cíle vzdělávání. K tomu dobře slouží plán osobního pedagogického rozvoje, a současně metodické vedení zkušeným pedagogickým pracovníkem školy (např. školním speciálním pedagogem, pedagogem určeným koordinací inkluze apod.). Spolupráce s ostatními asistenty, účast na dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, a to na seminářích a sdíleních celého pedagogického sboru, nebo individuální vzdělávání v kurzech a seminářích podle vlastního výběru a potřeb i podpora školského poradenského zařízení (pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně pedagogického centra) už by pak měla být samozřejmostí.

1. Plán profesního rozvoje pro asistenta pedagoga

Při promýšlení plánu osobního pedagogického rozvoje musí každý pedagog respektovat možnosti a omezení školy a zvážit dopady na výsledky vzdělávání žáků. Současně se musí zamýšlet nad svými aktuálními znalostmi a dovednostmi a nad prostředky k dosažení stanoveného cíle, případně nad finanční nákladností.

Důležitou součástí každého plánu je zamyšlení asistenta pedagoga i učitele, jak si může ověřit, že se splnění osobního cíle odrazí na rozvoji svěřeného žáka a jeho výkonech, případně chování.

Cíle musí stanovit vždy smysluplně, měřitelně, v souladu s vizí školy a také v realistických termínech.  Fáze plánování přichází na začátku školního roku ve spolupráci s vedením školy. Společně konzultují formulace a náplně cílů, a i v průběhu roku mohou asistenti pedagoga využít podpory vedení při průběžném ověřování naplňování jednotlivých kroků.

Příklad

Níže uvedený plán osobního pedagogického rozvoje ukazuje, jak si asistent pedagoga ze Základní školy Kunratice stanovil na základě své konkrétní potřeby cíl z oblasti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a specifikoval ho na jeden konkrétní školní rok.

Asistent pedagoga 1.

Jak si v současnosti v dané oblasti vedu: Jakožto nová asistentka pedagoga se seznamuji s novými kolegy a žáky, sžívám se s fungováním třídy a objevuji nové formy a metody práce jak s žáky, tak s učiteli. Je to pro mě náročné, protože každý učitel je úplně jiný a je třeba se tomu přizpůsobit. Ale je to pro mě výzva a zatím se mi zdá, že naše vztahy se vyvíjejí dobrým směrem.

Formulace cíle na školní rok: Vytvořím s učiteli svěřeného žáka spolupracující vztah tak, aby mu byl prospěšný.

Jakou podporu potřebuji:

• Pravidelné konzultace s kolegy, kteří ve třídě vyučují.

• Možnost navštívit seminář zaměřený na asistenci pedagoga.

• Návštěva v hodinách jiných asistentů pedagoga.

• Záznam se zpětnou vazbou na mou práci od kolegů, učitelů nebo externího pozorovatele (např. pracovníka školského poradenského zařízení) a záznamy z tohoto rozhovoru.

Jak doložím, že jsem cíl splnil/a, a jak rozpoznám, že se splnění cíle odráží na výkonech žáka:

• Vztah s kolegy bude fungovat.

• Jako asistent pedagoga budu u žáka i ve výuce efektivně využívána.

• Ukázky příprav na hodinu zaznamenávají konkrétní podporu jak svěřenému žákovi, tak ostatním žákům ve třídě.

• Žáci se na mne s důvěrou obracejí s prosbou o pomoc.

Jak bych posléze mohl/a pokračovat ve svém pedagogickém rozvoji: V budoucnu bych mohla sdílet zkušenosti s dalšími asistenty pedagoga.


Asistent pedagoga 2.

Jak si v současnosti v dané oblasti vedu: V loňském školním roce jsem absolvovala školení a výcvik v poskytování zpětné vazby. Zpětnou vazbu prozatím svěřenému žákovi ani ostatním žákům ve třídě, kde asistuji, pravidelně neposkytuji. Nejsem si zatím příliš jistá.

Formulace cíle na školní rok: Jsem schopná v hodinách, kde asistuji, poskytnout žákům popisnou zpětnou vazbu na jejich práci.

Jakou podporu potřebuji:

• Zdokonalovat se ve schopnosti poskytovat popisnou zpětnou vazbu pod supervizí, případně ve spolupráci s asistenty pedagoga, kteří v loňském roce také prošli výcvikem.

• Absolvovat navazující kurz na poskytování zpětné vazby.

Jak doložím, že jsem cíl splnil/a, a jak rozpoznám, že se splnění cíle odráží na výkonech žáků:

• Doložím příklady tam, kde jsem poskytla zpětnou vazbu na práci žáka.

• Žák si uvědomuje, kde se dopouští ve své práci chyb, a s chybou dokáže pracovat.

Jak bych posléze mohl/a pokračovat ve svém pedagogickém rozvoji:

• V budoucnu bych mohla poskytovat popisnou zpětnou vazbu na vyžádání i ostatním učitelům nebo asistentům pedagoga.

2. Reflexe vlastního profesního rozvoje v portfoliu

Naplnění cílů mohou asistenti pedagoga vykazovat ve svých pedagogických portfoliích. Povinnost jejich vedení a jejich podoba patří do kompetence jednotlivých škol. Portfolia jim pomáhají sledovat vlastní cestu pedagogického rozvoje a reflektovat ji. Pedagogické portfolio může obsahovat autentické materiály (např. pracovní listy, přípravy, popisy používaných metod, zápisy z hodin, osvědčení z kurzů a školení, pozorování a popisy chování a jednání svěřeného žáka nebo celé třídy, zpětné vazby od třídního učitele nebo jiného asistenta pedagoga k vlastní práci a v neposlední řadě vlastní reflexe a sebehodnocení vztahující se k těmto materiálům).

Příklad

Ukázka průběžného zaznamenávání do pedagogického portfolia asistenta pedagoga jedné pražské školy:

Doprovázím žáka na závody mimo školu (v rámci vyučování). Tento kontakt se žákem mimo školní prostředí je pro mě obzvlášť cenný, poznávám žáka v jiných situacích. Sleduji, že pokud má vhodnou motivaci, umí podat perfektní výkon. Žák se mnou komunikuje na závodišti, zdraví mě a přichází se podělit o pocity před startem i přesto, že je málo času a má na místě své kamarády vrstevníky.

• Žák měl od rána dobrou náladu. Cestou vlakem a autobusem byl docela klidný a hodně se ptal, také nám všem pořád něco vysvětloval.

• Bylo velmi poučné vnímat děti v jiném prostředí, bez rodičů, celý den – pozorovat a občas odhalovat i jejich naučené vzorce chování (až manipulace), které se jim zřejmě osvědčily na rodiče a které se snaží uplatňovat i u jiných dospělých. Ve změněném prostředí se mi je dařilo vnímat s odstupem (na výletě).

• Můj svěřenec se aktivně zapojil do sběru papíru, který naše škola organizovala, a to tak, že každý den od 7 hodin ráno po tři dny sběr zpracovával a ukládal. Byl velmi šikovný, jeho snaha nebyla samoúčelná, rád komunikuje s lidmi a rád prokazuje dobré chování, má-li k tomu vytvořený prostor, kde se může vyjádřit a seberealizovat.

• Na vztahové rovině mezi mnou a žákem nevidím podstatné změny, jen to, že se nechtěl na začátku školního roku příliš svěřovat ohledně soukromých záležitostí tak, jak to dělal na konci školního roku. Možná že si tříbil myšlenky. Nyní ale se mnou komunikuje a rád se svěřuje i s osobními záležitostmi, o kterých spolu pravidelně promlouváme (nejčastěji o úspěších ve sportu, o jeho nešťastné lásce i o tom, co se děje doma, případně co ho trápí). Má velkou snahu nosit domů dobré známky, a to se váže na pozornost, kterou do hodin vynakládá.

• 6. 10. proběhla návštěva ve vyučovacích hodinách, kde pracovaly asistentky. Sledovala jsem především jejich způsob asistence, používané metody a techniky, způsob komunikace.

• Se žákem jsme se, kromě běžných denních povinností ve škole, věnovali učivu z dějepisu, byl připravený test z poslední probírané látky, takže jsme si v kabinetu opakovali poslední lekce. Probíhalo to formou mého vyprávění, žák si zapisoval poznámky a nejdůležitější informace, ze kterých jsem ho potom přezkoušela. Myslím, že žák látku dobře pochopil a vyhovovala mu tato forma přípravy, tomu odpovídala také výsledná známka z testu. Získal 2.

• Během měsíce ledna se velmi často opakují situace, kdy ve chvílích, kdy má daný úkol hotov a má pracovat na dalším nebo na příkladech a pracovních listech vytvořených mnou, odbíhá vše ukazovat paní učitelce, čímž často narušuje chod výuky, zvláště v okamžicích, kdy paní učitelka vysvětluje ostatním žákům něco u tabule. Ačkoliv jsem vedle něj a snažím se mu vysvětlit nevhodnost tohoto jednání, je pro něj reakce nebo jakási forma kontroly od paní učitelky evidentně velmi potřebná (i když už ví ode mě, že má řešení správně). Teprve potom je schopen se mnou bez problémů pracovat na pracovních listech a nerušit zbytek třídy.

3. Podpora profesního rozvoje asistenta pedagoga

Udržitelnost pedagogického rozvoje asistenta pedagoga nemůže být postavena pouze na následném vzdělávání. Ve škole je potřeba nastavit řadu mechanismů, které zajistí rozvoj asistenta vlastními lidskými zdroji (například učitelští mentoři nebo koordinátoři), aktivitami umožňujícími reflexi a rozvoj pedagogických dovedností, a které jsou inspirací pro zapojené pedagogy (například vzájemné hospitace nebo cílená sdílení). Také můžou být užitečné různé formy samostudia.

Proto zejména mimoškolně řešené následné vzdělávání pro asistenta pedagoga musí být koordinováno a v souladu s možnostmi školy, a také zejména s absorpční schopností jednotlivých členů pedagogického týmu.

Metodické vedení asistenta nejčastěji zajišťuje školní poradenské pracoviště (školní speciální pedagog, výchovný poradce apod.), dále pracovník školského poradenského zařízení a v neposlední řadě spolupracující učitel nebo učitelka.

Pokud v jedné škole působí zkušenější asistent pedagoga, může být jeho pomoc a podpora při metodickém vedení velmi přínosná a podporující. V případě, že se na jednom pracovišti vyskytují dva a více asistentů pedagoga, může vzniknout a plně fungovat tzv. metodické sdružení asistentů pedagoga. Tato skupina může společně řešit vzniklé problémy, předávat si zkušenosti, ale také se dělit s ostatními o radosti a úspěchy jak jejich žáků, tak jich samotných.

Následné vzdělávání představuje nezbytnou podmínku profesního rozvoje každého asistenta pedagoga. Dobrovolná a předem diskutovaná účast na seminářích spolu s ostatními pedagogy přispívá k dobrému klimatu ve škole a asistentovi přináší pocit sounáležitosti.

Další vzdělávání pedagogických pracovníků může probíhat následující formou.

• Akreditované semináře a kurzy;

• semináře, kurzy a setkání organizované poradenskými pracovišti;

• kvalifikační kurzy zajišťované vysokými školami a dalšími vzdělávacími institucemi;

• samostudium spojené se sdílením a konzultacemi s poradenskými pracovníky, pedagogy a dalšími asistenty pedagoga.


Školská poradenská zařízení, ať už pedagogicko-psychologické poradny, nebo speciálně pedagogická centra, mají při zajišťování podpůrných služeb asistenta pedagoga zásadní význam. Jejich úloha spočívá v metodické podpoře i v doporučeních zřízení funkce asistenta pedagoga jako podpůrného opatření žákům se speciálními vzdělávacími potřebami.



Přečtěte a poslechněte si také:

Asistenti pedagoga potřebují od vedení školy podporu i metodicky vést | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)

Rozvoj asistentů pedagoga? Klíčové je sdílení zkušeností s kolegy | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)

PODCAST 7. díl: Co by dobrému asistentovi pedagoga nemělo chybět? | Zapojmevšechny.cz (zapojmevsechny.cz)



Zdroje:

[1] KARGEROVÁ, J. A KOL. (2015). Metodika práce asistenta pedagoga při aplikaci podpůrných opatření u žáků z důvodu sociálního znevýhodnění: druhý stupeň ZŠ. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

[2] UZLOVÁ, I. (2010). Asistence lidem s postižením a znevýhodněním: praktický průvodce pro osobní a pedagogické asistenty. Vyd. 1. Praha: Portál.





vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Ze školního klubu k práci asistenta pedagoga
Rivalové, nebo spojenci? Ze vzájemné spolupráce asistenta pedagoga a třídního učitele nejvíce vytěží především děti. Najděte společnou cestu, jako to dokázaly kolegyně z jedné pražské základní školy v našem článku.
Řešení nefunkční komunikace mezi asistentem pedagoga a žákem
Asistenta pedagoga (AP) čeká v průběhu školního roku mnoho nástrah, které je potřeba s žákem se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP) překonat. Přečtěte si, jaké to jsou, co dělat a čemu se raději vyhnout.
VIDEO: Jaké výzvy čekají oborové asistenty pedagoga na druhém stupni ZŠ?
Práce oborových asistentů pedagoga na druhém stupni základní školy má určité odlišnosti od práce na stupni prvním. Například je nutné přistupovat jinak k žákům se SVP, kteří během dospívání mnohem hůře snášejí dozor a naopak oceňují prostor k samostatnosti. Jak nastavit pravidla pro působení oborových asistentů, popsala ve videu Klára Fischerová, speciální pedagožka na ZŠ Lyčkovo náměstí.
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.