Máte „živější“ dítě a zvažujete, zda je zralé pro nástup do školy?

Máte neobratné, impulzivní a náladové dítě, či dítě se syndromem poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD) v předškolním věku? Zvažte, zda je pro nástup do školy zralé nebo zda pro něj bude vhodnější odklad školní docházky z důvodu nezralé centrální nervové soustavy. Co to obnáší, se dozvíte v následujícím článku. Máme pro vás také tipy pro práci s těmito dětmi! Ty se mohou hodit jak rodičům, tak pedagogům.

Ilustrační foto/FOTO: Pixabay


Dobrý start školní docházky

Nástup dítěte do základní školy je obrovský zlom nejen v jeho vlastním životě, často se také mění nastavený rytmus celé rodiny. Na vše se jistě připravit nelze, ale mnoha problémům a zádrhelům lze předcházet nastavením potřebného řádu a podmínek. Když pedagogové nebo rodiče rozhodují o nástupu dítěte do školy, zároveň dost vážně rozhodují i o jeho budoucnosti, o jeho šťastném či nešťastném dětství v příštích letech, o jeho sebevědomí, potažmo o jeho školní (i životní) kariéře. Dobrý start v prvním ročníku ovlivní přístup dítěte ke škole i k učení, později také k zaměstnání a celkovému uplatnění jedince v životě.

Pro školní zralost dítěte není důležité, jestli zná písmena, umí psát nebo odříkat číselnou řadu. To jde jen o dostatečnou připravenost zvládnout požadavky školy. Při nástupu do školy by mělo dítě být dostatečně zralé, aby zvládlo požadavky, které na ně první ročník (ale i další ročníky) bude klást , aby se pro ně škola nestala postrachem. Velmi častou příčinou selhávání i v pozdějších letech života jedince bývá nezralá centrální nervová soustava a předčasné zaškolení, tj. předčasný nástup do základní školy.


Zralost dítěte

Role školáka vyžaduje přijetí určité zodpovědnosti za své chování – to nezralé dítě nedokáže. Úspěch ve škole nezaručí pouze inteligence, důležitá je také schopnost soustředit se, pracovní nasazení, odolnost vůči rušivým podnětům z okolí. Důležité jsou také sociální kontakty, komunikace s vrstevníky i autoritami… Uplatnění takových dovedností závisí na zralosti a kvalitě nervového systému dítěte. Tempo zrání a vývoje nervového systému je u každého jiné. V tomto směru vstupuje do života každé dítě jinak vybavené.

Každá škola má určité obecné požadavky, které by děti při nástupu měly splňovat:

  1. Tělesná vyspělost:

Zahrnuje:

  • Výšku, váhu, potřebu spánku po obědě, imunitu (odolnost vůči nemocem) a celkový zdravotní stav.

Fyzicky nevyspělé děti jsou unavenější, nesnesou dlouhodobou zátěž, jejich pozornost je krátkodobá a kolísavá. Mohou následně trpět pocity méněcennosti v kolektivu vyspělejších dětí.

  1. Zralost centrální nervové soustavy:

Zahrnuje:

  • Vyspělé zrakové a sluchové vnímání dítěte.

  • Hrubou a jemnou motoriku, zejména motoriku ruky a grafomotoriku. Důležité je zjištění laterality, zda je dítě levák nebo pravák. Nevyzrálá/neurčená lateralita způsobuje mnoho zbytečných potíží.

  • Dostatečně rozvinutou prostorovou orientaci (například schopnost určit pojmy „nahoře, dole, vlevo, vpravo, vpřed, za“).

  • Správnou výslovnost hlásek (kromě „r“ a „ř“, které se mohou nastartovat až později).

  • Dostatečnou slovní zásobu, která slouží ke kvalitnímu a srozumitelnému vyjadřování.

  • Schopnost koncentrace na jeden úkol, na práci, také schopnost přijmout, pochopit a dokončit úkol.

Centrální nervová soustava se vyvíjí různě. Její nezralost se projeví emoční nestabilitou, větší dráždivostí a nižší odolností vůči zátěži. Tím je blokováno přijatelné uplatnění rozumových schopností dítěte.

  1. Sociální zralost:

Zahrnuje:

  • Samostatnost, dovednosti sebeobsluhy i jednání s dospělým. Schopnost najít si nové kamarády, přijímat změny, umět se prosadit, ale i podřídit se.

  • Schopnost udržet si pořádek ve svých věcech.

Spolupráce rodičů a poradenských odborníků je základem

Stačí, aby dítě bylo nezralé v jedné z výše uvedených oblastí, a často u něho vznikne nechuť k učení a ke škole vůbec. Důležitá je proto spolupráce pedagogů s rodiči, zejména při práci s podpůrnými opatřeními, která stanovují poradenské instituce (pedagogicko-psychologické poradny a speciálně pedagogická centra) ve svých doporučeních.

S poradenskými odborníky můžete jako rodiče také probrat možnosti odkladu školní docházky vašeho dítěte. Pokud dojde k odkladu, je na místě se informovat, jaké existují další možnosti rozvoje, zda a kde může dítě navštěvovat přípravnou třídu anebo nejrůznější programy (navíc) určené předškolním dětem pro rozvoj kognitivních funkcí, sociálních dovedností apod. S dítětem je vhodné také odklad osobně probrat a podpořit jej, co se týče jeho sebedůvěry a dalších budoucích pokroků.

Jak s funkčním oslabením CNS dítěte úspěšně pracovat?

Jak tedy přistupovat k dítěti s funkčním oslabením centrální nervové soustavy? Ve kterých oblastech potřebuje podporu? Na co se může zaměřit rodič při práci s dítětem v domácím prostředí? Jak může k dítěti přistupovat pedagog, ať už v mateřské škole, přípravné třídě, přípravném kurzu do 1. ročníku základní školy, anebo při (odloženém) nástupu do 1. ročníku základní školy? Pojďme se nyní podívat podrobněji na některé typy obtíží u dětí společně s tipy, jak k těmto dětem přistupovat.

Nepozorné a neklidné dítě se syndromem poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD)

Radost z učení a ze školy závisí v mnohém na rodičích i učitelích, na jejich přístupu, přijetí a podpoře dítěte. A to zejména ve chvílích, kdy v důsledku funkčního oslabení centrální nervové soustavy začnou společně řešit příčinu projevů tohoto oslabení. Příčin je celá řada. Nejčastěji jde právě o nepozornost a neklid.

Když odhlédneme od případů, kdy je dítě nedostatečně výchovně zvládnuto, nebo se ocitne v náročné životní situaci, která jej zneklidňuje, pak se může jednat o typ „nepozornosti a neposednosti“, diagnostikovaný jako syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD), který se ověřuje pomocí řady diagnostických vodítek cíleným psychologickým vyšetřením.

S jakými termíny se nejčastěji setkáte?

V současné době se pro hyperaktivní děti používají nejčastěji dva termíny. V souladu s Mezinárodní klasifikací nemocí Světové zdravotnické organizace je užíván termín hyperkinetický syndrom. U tohoto syndromu se uvádějí dva subtypy – 1. s poruchou pozornosti a aktivity, 2. hyperkinetická porucha chování. Hyperkinetická porucha chování je diagnostikována, pokud je porucha aktivity a pozornosti spojena i s opozičním chováním a agresí anebo jinými poruchami chování.

Častěji je používána termín ADHD, která vychází z terminologie Diagnostického statistického manuálu duševních poruch. Jedná se o označení pro syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD). ADD tu lze chápat jako podřazený pojem, jeden z podtypů ADHD. Pojem ADHD nikdy nezahrnuje poruchy chování, jako je opoziční chování, agrese a další. Syndrom ADHD tvoří tři subtypy: ADHD s převažující poruchou pozornosti, ADHD s převažující motorickou hyperaktivitou a impulzivitou a kombinovaný typ. Podrobnější přehled viz v tabulce 1. [1]

Tip: K tématu ADHD, tipy na práci s dětmi s ADHD, přípravu Individuálních vzdělávacích plánů pro ně i spoustu dalšího najdete také v dalších textech a videích na webu Zapojmevšechny.cz.



Tabulka 1. Přehled diagnostických termínů používaných pro hyperaktivní děti.

Hodnoticí klasifikace

Název termínu

Využívání v praxi.

Podtypy

Mezinárodní klasifikace nemocí Světové zdravotnické organizace

Hyperkinetický syndrom

Termín je častěji využíván ve zdravotnictví.

  1. Subtyp s poruchou pozornosti a aktivity

  1. Subtyp – hyperkinetická porucha chování:

porucha aktivity a pozornosti spojena i s problematikou v chování dítěte

Americká psychiatrická asociace – Diagnostický statistický manuál duševních poruch

(DSM-V - pátá revize původního DSM)

Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD)

Termín je častěji využíván ve školství a poradenství.

  1. Subtyp ADHD s převažující poruchou pozornosti (ADD)

  1. Subtyp ADHD s převažující motorickou hyperaktivitou a impulzivitou

  1. Kombinovaný subtyp



Jak se projevuje dítě se syndromem poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD)?

Dítě s výše uvedeným syndromem pracuje rychleji, než přemýšlí, svou práci není schopno kontrolovat, přeskakuje od jedné činnosti k druhé.

Problémy s pozorností způsobují i horší zapamatování. Dítě není schopno se dostatečně dlouho soustředit na jednu činnost, zaujme ho vše okolo, co se dotkne jeho vnímání. Neumí třídit podněty na hlavní a vedlejší, nedokáže na ty rušivé nereagovat. Často pokyn přeslechne, nereaguje na něj, vše je mu potřeba zopakovat několikrát. Často pak ulpí na jediném podnětu a nemůže se od něj „odpoutat“.

Většinu toho, co rodiče a pedagogy zlobí, dítě nedělá schválně. Potřebuje jejich pomoc a vedení, aby se pozvolna naučilo své problémy zvládat a zmírňovat je.

Praktické tipy pro práci s dítětem se syndromem poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD):

  • Netrvejte na naprostém klidu, tolerujte pohyb, a to s ohledem na okolí.

  • Umožněte dítěti měnit polohu při sezení, nebo mu dovolte stát.

  • Zaměstnávejte dítě drobnými pomocnými pracemi.

  • Plánujte odpočinek podle věku a výdrže dítěte, ideálně po 15–20 minutách aktivity – hlídejte signály únavy.

  • Umožněte mu dostatek pohybu venku, ohlídejte rovnováhu mezi pohybovými a klidovými činnostmi.

  • Učte dítě relaxovat.

  • Usměrňujte chování dítěte, pokud možno beze slov – pohledem, dotekem. Buďte dítěti při jeho práci co nejvíc nablízku.

  • Pokyny opakujte několikrát, klidně, netrestejte za první „přeslechnutí“.

  • Odstraňte co nejvíce rušivých podnětů z okolí dítěte: na stole nechte jen to, s čím se momentálně pracuje, vypněte rádio, televizi, zavřete okna.

  • Použijte co nejvíce názorných pomůcek.

  • Sledujte pozornost dítěte. Úkoly zadávejte v jednotlivých krocích. Splnění oceňte.

  • Naučte dítě užívat některou formu „diářových“ záznamů – deníček na úkoly, nástěnku na plnění domácích povinností, tabule na úkoly a jejich splnění.

  • Čas dítěti co nejvíce strukturujte do pravidelností: čas na učení – čas na povinnosti – volný čas a zábava.

  • Typy činností střídejte a včas několikrát oznamte, že bude změna.

  • S dětmi hrajte hry na cvičení paměti – Kimovy hry; slovní fotbal; jméno, město, zvíře, věc apod.

  • Pokud se vám podaří dítě krok za krokem vést od chaosu k řádu, bude nutné tyto kroky posilovat uznáním, oceněním, pochvalou, odměnou – a to okamžitě. To předpokládá, že budete dítě opravdu pozorně sledovat, aby vám žádný pokrok neunikl.

 

Dítě s převažující motorickou hyperaktivitou a impulzivitou (a poruchou pozornosti)

Impulzivní, zbrklé chování, prudké citové reakce, výkyvy nálad. Také dítě bývá také nadměrně důvěřivé. Mívá problémy v kontaktu nejen s dospělými, ale i s vrstevníky, které svým nepředvídatelným chováním dráždí a obtěžuje.

Pokud dítě dříve jedná, než myslí, a možné důsledky si včas neuvědomí, pak může také ohrozit nejen sebe, ale i ostatní. Často nedokáže odhadnout reakce druhého na nevhodné a necitlivé komentáře. Velké napětí s přebytkem energie vede k nepřiměřeným formám reagence i na slabé podněty, a ještě se sklonem k silným citovým reakcím. Proto dítě velmi často intenzivně prožívá pocity selhání a neúspěchu, protože nezvládá, co je pro ostatní běžné.

Praktické tipy pro práci s dítětem s převažující motorickou hyperaktivitou a impulzivitou

  • Netrestejte dítě za impulzivitu, snažte se ho místo toho usměrnit neverbálně – gestem, zadržením pohybu dítěte.

  • Netrestejte dítě za to, pokud prudkým pohybem rozbije například nějaký předmět. Snažte se ho místo toho usměrnit, vysvětlit mu, co se stalo a jak může podobným příhodám předcházet. Dítě může i samo vymyslet nějaké řešení (například bude uklízet po sobě hrníčky nebo je nebude stavět na kraj stolu apod.).

  • Co se stalo, vysvětlete, až když se dítě uklidní. Teprve pak je schopné vaše argumenty vnímat.

  • Následně spolu dohodněte pravidla pro situace tohoto typu.

  • Když dojde k afektu, k agresivnímu útoku, nebo se dítě vzteká, bouřlivě pláče – zajistěte, aby dítě neublížilo sobě nebo někomu jinému. Nejlépe v objetí dospělého nechte afekt odeznít. Situaci proberte až po uklidnění dítěte.

  • Zajistěte pro dítě přijatelné vybití vzteku (míč, zatloukání hřebíků).

  • Mluvte s dítětem o jeho pocitech a potřebách s pochopením, ale přibližujte mu současně pocity druhých, aby s nimi mohlo počítat a pochopit je.

  • Chování, kterého chcete dosáhnout, odměňujte, i materiálně. Dítě potřebuje v tomto ohledu jasný řád, pravidelnost v denních činnostech.

  • Výchova potřebuje jasné mantinely, které nelze překračovat – znamená to ale uváženě sladit požadavky všech vychovávajících (rodiče, prarodiče, učitelé, trenéři).

  • Potřebná je nedirektivní důslednost.

 

Přidružená funkční oslabení CNS

Dětem se syndromem poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD) se nevyhýbají poruchy motoriky, motorické a senzomotorické koordinace, zrakového a sluchového vnímání, paměti (zvláště tzv. krátkodobé paměti), koncentrace pozornosti, v oblasti myšlení a řeči, emocí nebo chování. Souvislost s ADHD mají také vývojové poruchy učení. [2] Pojďme se podrobněji podívat na některá přidružená funkční oslabení CNS k syndromu poruchy pozornosti s hyperaktivitou nebo bez ní včetně tipů na procvičování jednotlivých funkcí.

Nešikovné a neobratné dítě

Motorická neobratnost může doprovázet syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) nebo bez ní (ADD). Neovládnutá motorika a koordinace pohybů může způsobit problémy například při zavazování tkaniček, při oblékání, úpravě písma, ve výtvarné výchově i pracovním vyučování a také v tělesné výchově.

Praktické tipy pro práci s neobratným dítětem:

  • S dítětem nenásilně, ale záměrně cvičte činnosti k rozvoji pohybové soustavy a obratnosti.

  • Zaměstnávejte ho motivačně drobnými pracemi (zašívání, přebírání, zpracování těsta, úklidové utírání, pletí na zahrádce…).

  • Cvičit můžete i gymnastiku prstů, křížové pohyby apod.

  • Podpořte časté hraní míčových her, skákání přes gumu a švihadlo.

Je ovšem potřeba velké trpělivosti a dostatku času, protože dítě zpočátku poměrně dost pokazí. Pokud ale vydržíte, bude mít více chuti do práce, protože získá na obratnosti, větší samostatnosti a tím si zlepší sebehodnocení.

Dítě s obtížemi v kreslení, psaní, výslovnosti, vyjadřování a sluchovém rozlišování

Obtíže se často propojí i ve zrakovém a sluchovém vnímání a rozlišování dítěte. Když se takové dítě s oslabenou centrální nervovou soustavou začíná učit číst a psát, zjistí se, že obtížně napodobuje tvary, někdy píše zrcadlově, tvary, které jsou si podobné, zamění i při čtení. Dělá mu potíže diakritika, kdy „neslyší“ délky ani měkčení hlásek. Písmo bývá málo úhledné, často nečitelné.

Obtížně se orientuje v prostoru a čase, vázne pravolevá orientace. Nechápe posloupnosti, řazení do sérií. Nemá smysl pro systém a hůře vnímá souvislosti. To způsobuje v činnostech těchto dětí jistou chaotičnost.

 Praktické tipy pro práci s dítětem s obtížemi ve zrakovém a sluchovém vnímání a rozlišování

  • Vyhledávejte různé pracovní sešity a knihy s úkoly k rozvíjení vnímání a myšlení – hledání rozdílů, doplňování logických řad, bludiště, rébusy.

  • Cvičte rozpoznávání zvuků bez zrakové kontroly, rozlišujte zvuky např. různých materiálů.

  • Hrajte slovní fotbal a tichou poštu.

  • Hrajte hry typu pexeso.

  • Docházejte na logopedii, je-li to potřeba.

  • Stanovte a dodržujte denní režim, a při tom pomozte dítěti vytvářet pořádek a řád při různých činnostech – vždy s důkladným vysvětlením, proč je tento způsob práce vhodný.

  • V případě výraznějších potíží, kdy by se mohlo jednat o nějakou formu specifických poruch učení, dyslexii, dysgrafii apod., je nutné využít pomoci odborníků (pedagogicko-psychologická poradna, speciálně pedagogické centrum), kteří nastolí rozsáhlejší nápravná opatření ve spolupráci se školou.

 

Obecné tipy pro rodiče při domácí přípravě dětí s funkčním oslabením CNS

  • Dítěti výrazně pomůžete, pokud během praktické domácí přípravy dokážete vytvořit klidnou a laskavou atmosféru při výchově i učení.

  • Nejde jen o celkovou podporu dítěte, ale když je vaše chování srozumitelné a přehledné, dítě je přirozeně napodobí. Kárání ani „kázání“ nemá žádný význam, stejně tak tresty – tedy je omezte.

  • Zaměřte se na kladné stránky dítěte, jasně vymezte hranice, co se smí a co ne, co je vhodné a žádoucí. Také kdo má ve které oblasti rozhodující slovo. O čem je možné ještě diskutovat a o čem již ne. A buďte v tom důslední.

  • Pro děti s funkčním oslabením centrální nervové soustavy je charakteristický globální styl učení. Dítě každý úkol vždy vnímá jako celek a detaily vnímá jen nahodile. Každý úkol tedy předkládejte jako celek. Vyjděte z toho, co dítě již o věci ví, a volně si s ním o tom povídejte. Pak nechte dítě různými způsoby informace shromáždit (vyhledat v knize, zeptat se jiných lidí, prakticky si vyzkoušet související činnosti). Oživte učivo „zábavnějšími“ údaji, novými aplikacemi učiva.

  • Údaje, které se dítěti podařilo shromáždit, dávejte s dítětem do souvislostí, vytvořte dobrou strukturu, aby si dítě vše snadněji pamatovalo. Pomozte dítěti vytvořit rychlé spojení k autentickému užívání učiva bez velkého přemýšlení.

  • Je nutné velmi časté opakování. Opakování dosáhnete už jen tím, že se dítěte budete vyptávat, co se ve škole dělo, co nového se probíralo, kdo byl z čeho zkoušený.

  • Vyhraďte dítěti v denním režimu 10–15 minut hned po příchodu domů právě na připomenutí všeho, co se dělo ve škole. Dítě si podle rozvrhu toho dne vždy otevře sešit nebo knihu a letmo si připomene obsah vyučované hodiny.

  • Zajistěte, aby delší čas, asi tak hodinu, věnovalo dítě aktivnímu odpočinku – relaxaci, drobným domácím pracím.

  • Při psaní úkolů a domácí přípravě byste měli být nablízku, případně se také této přípravy účastnit. Ale místo zkoušení si nechte od dítěte učivo „vysvětlit“.

  • K osamostatnění dítěte přispějete nácvikem takových strategií učení, aby se v nich dítě učilo samo sebe řídit, posuzovat a také hodnotit. Zvládnutí těchto strategií je velmi užitečné, ale také velmi obtížné. I malý pokrok je významný při pěstování vlastní odpovědnosti za práci.

 

Závěrečné doporučení

Ve výchově a vzdělávání dětí s funkčním oslabením centrální nervové soustavy je potřeba hodně vytrvalosti, trpělivosti, velké dávky optimismu, a hlavně lásky a porozumění pro jeho problémy. Je to běh na dlouhou trať, vlastně taková štafeta dítě – rodič – učitel. Cílovou prémií je spokojenější a šťastnější dítě. Za tu námahu to jistě stojí.

Zdroje:

[1] JUCOVIČOVÁ, D. a ŽÁČKOVÁ, H. (2015). Máme dítě s ADHD: rady pro rodiče. Vydání 1. Praha: Grada Publishing, 2015. s. 12-13.

[2] JUCOVIČOVÁ, D. a ŽÁČKOVÁ, H. (2015). Máme dítě s ADHD: rady pro rodiče. Vydání 1. Praha: Grada Publishing, 2015. s. 38.

vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Dítě se závažnou zdravotní diagnózou
Závažná diagnóza je pro všechny, kterých se týká, bezesporu traumatizující záležitost. Celá rodina vynakládá maximální úsilí k tomu, aby se s nastalou situací vyrovnala, a zaslouží si vaši plnou podporu a empatii. Tady je pár zásad a tipů, jak na to.
Plán pedagogické podpory pro nadaného žáka s nedostatkem odvahy
Máme pro vás plán pedagogické podpory (PLPP). Vzor uplatníte na prvním stupni u nadaného žáka, který s vaší laskavou pomocí zvládne všechny své úzkosti a obavy.
Doporučení rodičům pro rozvoj nadaných předškolních dětí
Nadané děti si žádají aktivnější rodiče. Jaké důsledky má autoritativní, demokratická a liberální výchova na jejich nadání? Máme pro vás sadu praktických doporučení, jak o nadání předškoláků pečovat.
Nabídka poradenství v ukrajinštině
Пропонуємо консультації українською мовою
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.