logo
logo

Komunikace s lidmi s tělesným postižením

26.02.2020
Autorský tým APIV B
Učitel/učitelka
Asistent/ka pedagoga
S těmito pravidly a zásadami bude vaše komunikace s lidmi s tělesným postižením plynout snadněji. Hodit se vám jistě budou i tipy na zacházení s invalidním vozíkem, berlemi a holemi.
Obrázek článku

Ilustrační foto / FOTO: APIV B




Lidé s handicapem tělesným představují z hlediska komunikace skupinu nejjednodušší. Budou spíše potřebovat drobnou pomoc v určitých situacích spojených zejména s architektonickými bariérami či pro ně problematickým uspořádáním prostoru. 

Pozn.: Určitou výjimkou jsou lidé se spastickým postižením (silné, nekontrolovatelné záškuby končetin i celého těla a mimických svalů, mnohdy i velmi nesrozumitelná řeč), kteří kvůli těmto projevům bývají mnohdy považováni za mentálně postižené. Opak bývá pravdou  výskyt nadprůměrně inteligentních jedinců je v této skupině vyšší než v běžné populaci.





Vždy je třeba dodržovat tato základní pravidla:


  • Při prvním kontaktu s vozíčkářem po úvodním podání ruky opět odstupte, aby se vzdálenost mezi vámi zvětšila a on nemusel mít hlavu vyvrácenou vzad, event. usedněte (pokud ta možnost je).
  • Pokud ve výhledu brání např. recepční pult, obejděte ho, abyste mohli jednat „z očí do očí“.
  • Lidem chodícím o holi či o berlích nabídněte místo k sezení i při kratších jednáních (např. recepce) a opět dbejte na to, abyste nad nimi nestáli (viz výše). Kromě nepohodlí pro partnera to v něm rovněž vyvolává nepříjemný pocit vaší nadřazenosti.
  • Vždy nabídněte pomoc se zavazadly apod.
  • Vozíčkáři vždy automaticky uvolněte místo k sezení u stolu – odsunutí židle stranou (neodsunujte ji však bez rozmyslu, abyste nezablokovali cestu někomu jinému nebo sobě). 
  • Odložené hole a berle vždy nechte v dosahu jejich uživatele, jinak má velmi nepříjemný pocit bezmoci. Pokud překážejí, dohodněte řešení společně – mnohdy stačí pouze změnit směr jejich odložení (např. ke stěně místo do komunikace). Vždy myslete i na bezpečnost svoji i ostatních – pokud tyto ortopedické pomůcky trčí do cesty, kudy všichni chodí, hrozí nebezpečí pádu či zranění.


Pozn.:
Zkušenější uživatelé si vhodné místo vyhledávají sami a usedají tak, aby své pomůcky mohli odložit na dosah a vhodným způsobem.

Celá řada ostatních lidí (po zranění či teprve krátkodobém používání) je však v těchto situacích bezradná a za radu či pomoc vám bude vděčná.



  • Invalidní vozík a zacházení s ním:


– Vždy ho držte pouze za pevné součásti konstrukce (rukojeti, kříž)! Zejména při nouzovém transportu ze schodů apod. je to velmi důležité – stupačky či područky se mohou velmi snadnou uvolnit.


– Nášlapné tyče umístěné pod křížem vozíku vám umožní naklopit vozík na zadní kola (při současném uchopení rukojetí), abyste mohli pomoci zvládnout vertikální překážky (např. obrubník) či obtížně průchodný terén.


- Ke všem vertikálním překážkám je třeba najet důsledně kolmo. Nahoru pak vyvážíte vozík pozadu, dolů čelně.


- Při nouzovém transportu (do schodů, ze schodů) vždy zaujměte pevnou a stabilní pozici a přesvědčte se, zda podložka neklouže. Schody zvládejte zásadně po jednom, na každém stupni je nutno mít plnou stabilitu a vozík zcela zastavit. Zkušený uživatel vám dokáže poradit, event. pomoci obručemi.


Pozn.:
Pozor u vozíků elektrických! Při přílišném náklonu by mohla vytéct kyselina z akumulátorů a tím je zničit. Dříve než s vozíkem začnete manipulovat, informujte se u jeho uživatele o možných limitech náklonu (jde o velmi nákladná zařízení, většinou přesahující hodnotu 100 tisíc korun).

Rovněž se nikdy nedotýkejte ovládacího zařízení elektrického vozíku! Je velmi citlivé a ovládání vozíku jeho prostřednictvím vyžaduje značný cvik. Pokud je situace vysloveně kritická, optimální je odnést zvlášť uživatele a zvlášť vozík.



– Pokud někoho na vozíku tlačíte, vnímejte pečlivě prostor před sebou. Je třeba vybírat co nejhladší povrch a vyhnout se větším nerovnostem, zejména takovým, které by mohly zablokovat přední kolečka. Právě tak je třeba pozorně vnímat sklon cesty  zejména příčný. Vždy se snažte jet po té straně, kde je příčný sklon nejmenší, a nezapomeňte na dostatečný odstup od kraje.


Nezapomeňte  díky malým předním kolečkům vozík vždy sjíždí ve směru příčného sklonu!


Skládání vozíku – k vozíku si stoupnete bokem a pouhým tahem prstů za sedák vzhůru ho složíte; při rozkládání vozíku stačí pouze malíkovými hranami obou dlaní zatlačit na boční trubky konstrukce sedáku – k vozíku stát čelně a rozkročmo.


Pozn.:
Odbrzděný vozík se skládá a rozkládá podstatně lépe. Na povrchu, který neklouže, pomůže, když jednu stranu vozíku jednou rukou lehce zvednete a druhou zatlačíte na trubku sedáku na opačné straně.

Vždy tlačte na trubky konstrukce sedáku, nikoli na jeho plochu – hrozí vytržení koženky u šroubů!



Nakládání a vykládání vozíku z auta:


Vozík je většinou převážen v prostoru za řidičem, bývá zabrzděn a jeho stupačky odloženy na podlaze. Při vykládání je tedy třeba vozík odbrzdit, přitáhnout k sobě, spustit na zem, rozložit a zabrzdit. Pak nasaďte stupačky (plocha pro chodidlo směřuje vždy dovnitř), zkontrolujte, zda je lýtkový pás na svém místě a jestli jsou stupačky skutečně zajištěny.


Při nakládání dovezte vozík k autu, složte ho a zabrzděte. Otevřete levé zadní dveře, z vozíku sundejte stupačky (pojistky většinou na svislé přední části konstrukce) a položte je na podlahu. Odbrzděte vozík, postavte se vpravo od něj (aby vám nevadily dveře auta) a nadzvedněte do auta. Zasuňte vozík dovnitř tak, aby madla nepřesahovala do okénka, a zkuste opatrně zavřít dveře. Pokud to jde bez problému, vozík zabrzděte a dveře zavřete. 


Při ukládání do zavazadlového prostoru se vozík většinou pokládá na bok.


Pozn.:
Některé vozíky mají tzv. rychloupínací zařízení kol  malá kovová tyčinka uprostřed náboje. Jejím stisknutím se kolo uvolní a dá se sejmout. Při nasazování kola ji držíte stisknutou  je třeba se přesvědčit, že skutečně zapadla (při jejím uvolnění se ozve zřetelné cvaknutí a kolo drží pevně na ose).



  • Relativně mnoho lidí používá invalidní vozík pouze pro překonání větších vzdáleností, nákupy apod. Pokud jim budete chtít pomoci, nezapomeňte na důležitá pravidla:


Před nástupem musí být vozík zabrzděn, stupačky zvednuty vzhůru. Při nástupu postiženého na vozík musíte pevně držet rukojeti, abyste mohli zabránit jeho event. převrhnutí vzad. Teprve když postižený bezpečně sedí, je možno upravit stupačky a položit mu nohy na ně (event. to zvládne sám).


Před výstupem postiženého z vozíku nejdřív zabrzděte obě brzdy a zvedněte stupačky. Teprve pak může dotyčný vstát – jinak hrozí nebezpečí převrhnutí vozíku a pádu, event. zranění!


Pozn.:
Na úřadech a v ubytovacích zařízeních s větší kapacitou by měl být samozřejmostí záložní invalidní vozík. V praxi jsme již mnohokrát zažili drobná poranění (např. kotníku), která by jinak dotyčnému dovolenou zcela zkazila. Když byl k dispozici záložní vozík, mohl se i takto zraněný člověk dál rekreovat a nemusel jet domů.

Totéž se týká i náhlých nevolností či poruchy vozíku u stálého uživatele (někdy trvá delší dobu, než se dostaví odborníci ze servisu). Na úřadech s množstvím dlouhých chodeb mnohý obtížně chodící návštěvník také rád vozík využije.

Velmi pozitivní ohlas přinesla instalace záložních vozíků do areálů Botanické zahrady hl. m. Prahy – podstatně se zvýšila návštěvnost zejména obtížně chodících lidí.



Zdroj 



Wiener, P., Manuál kurzu Přátelská místa, 3. upravené a přepracované vydání, Etnetera 2017 © Pavel Wiener 2017




Praktická školení v komunikaci s lidmi s handicapem naleznete na webových stránkách www.pratelskamista.cz




Seznam literatury


  1. Desatero pro lepší komunikaci, NRZP, ČR 2008.
  2. Vyhláška 369/2001 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 10. října 2001 o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace.
  3. Dokument 30 Evropské konference civilního letectví část I oddíl 5 a jeho související přílohy, a zejména Kodex správného chování při pozemním odbavování osob s omezenou schopností pohybu a orientace uvedený v příloze J uvedeného dokumentu;
  4. Národní plán pomoci zdravotně postiženým, VVZP 1992.
  5. Národní plán opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení (1993), VVZP 1993.
  6. NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 1107/2006 ze dne 5. července 2006 o právech osob se zdravotním postižením a osob s omezenou schopností pohybu a orientace v letecké dopravě.

Mohlo by Vás zajímat

Zodpovědné podávání léků ve školách

Do poradny na webu Zapojmevšechny.cz přichází dotazy od rodičů i pedagogů. Některé využíváme a odpovědi na ně zveřejňujeme v sekci Otázky a odpovědi, protože by se mohly hodit také dalším rodičům a pedagogům. Dnešní otázka se týká možností poskytování zdravotních služeb ve školách a související zodpovědnosti pedagogů. Odpovědi odborníků nabízejí informace o nových zákonech a smlouvách mezi školou a rodiči a poskytují praktické rady ohledně podávání léků a zajištění zdravotní péče v rámci školního prostředí.

Dopady tělesného postižení a dlouhodobého onemocnění na vzdělávání žáků

V mnoha heterogenních třídách základní školy jsou vzděláváni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), kteří mají nárok na poskytování podpůrných opatření při svém vzdělávání. V textu tohoto pětidílného seriálu se věnujeme oblasti podpory žáků s tělesným postižením (TP) či s dlouhodobým onemocněním. První díl seriálu definuje skupiny žáků, kteří do této kategorie žáků se SVP patří.

Podpora žáků s tělesným postižením a zohlednění možností i limitů žáků, kteří podtřebují podporu z důvodu svého tělesného handicapu

Druhý díl série nabízí popis konkrétních způsobů podpory žáků s tělesným postižením (TP). Popisuje, jak lze zohlednit možnosti i limity žáků, kteří potřebují podporu z důvodu svého tělesného handicapu.

Zobrazit další články