Jak pracovat s dětmi a jejich rodiči, je-li ve školní třídě dítě se speciálními vzdělávacími potřebami

Pokud máte ve třídě dítě se speciálními vzdělávacími potřebami (SVP), vezměte to za správný konec! Přečtěte si, proč se vyplatí připravit všechny, kterých se to týká, a možná vás překvapí, že to nejste jen vy a děti ve třídě. Máme pro vás tipy i praktické příklady, jak a jaké informace získat i předat, aby nikdo nepřišel k újmě.

V každé skupině je třeba budovat vztahy. Dobré vztahy mezi spolužáky ve třídě jsou základním předpokladem pro to, aby se děti do školy těšily a rády a úspěšně se vzdělávaly. Tím víc se vyplatí pracovat na pozitivním klimatu se třídou, ve které jsou děti, které se výrazně odlišují od průměru. 

Pokud se vám podaří vybudovat a udržovat skupinu, kde jsou děti i přes veškeré odlišnosti k sobě přátelské, tolerantní a ochotné si pomáhat, máte vyhráno. Děti z takové skupiny jsou lépe připraveny na osobní i pracovní život, protože umí spolupracovat a žít  i s lidmi, kteří se něčím odlišují. Rozvíjejí se jejich komunikační a sociální dovednosti, ale i morálně volní vlastnosti, které jsou mnohdy pro život důležitější než izolované vědomosti. V takové skupině také můžete předpokládat mnohem nižší pravděpodobnost výskytu šikany.

Máme pro vás pár tipů, jak pracovat na vztazích se třídou, ale i s ostatními aktéry (kolegové - učitelé, asistent, rodiče), když do třídy vstupuje dítě se speciálními vzdělávacími potřebami.

  • Pro nemálo dětí to bude úplně první zkušenost v životě. Připravte je na setkání s jinakostí, vysvětlete jim všechny zvláštnosti, se kterými se budou potkávat, i s příčinami těchto zvláštností a dejte jim rady, jak se k dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami chovat. Bylo by fajn, aby věděly, jak ho nevystresovat, nevyvolat v něm agresivitu, případně, co dělat, když se něco takového přihodí.
  • Včasným informováním dětí a rodičů zabráníte šíření poplašných a nepravdivých zpráv, vzniku paniky, nebo dokonce šikany. Citlivou diskusí všechny zbavíte strachu z neznáma a situaci polidštíte. I dítě se speciálními vzdělávacími potřebami má rodiče, kteří mají starosti, trápení, perou se s problémy a potřebují poradit. 
  • Ideální také je, když i ostatní kolegové vědí o problémech dítěte, o jeho chování, prožívání, intelektových možnostech, o  způsobu výuky a hodnocení. Můžou pak k němu přistupovat s ohledem na jeho potřeby a možnosti.
  • Každý ze zúčastněných má svá specifika, a tedy i rozdílné potřeby. Nechte se inspirovat našimi doporučeními, jak postupovat: 

Role třídního učitele

Po přijetí dítěte předává zástupce ředitele nebo ředitel jeho veškerou dokumentaci třídnímu učiteli, a to podle situace na konci, během roku nebo během přípravného týdne. Třídního učitele poté čeká komplexní prostudování zpráv z vyšetření a ostatní dokumentace. Učitel předá asistentovi pedagoga, působí-li ve třídě, potřebné informace k jeho činnosti. Učitel může rovněž požádat rodiče, aby mu předali informace o jejich dítěti z předchozího působiště (mateřská škola, přípravná třída, jiná škola). Následuje schůzka s dítětem a jeho rodiči a konzultace se specialisty Školského poradenského zařízení (ŠPZ). 


Komunikace s rodiči všech žáků

Nejlépe se informace předávají i vstřebávají v prostředí důvěry. Jen pravidelnou komunikací a budováním důvěry mezi vámi a rodiči můžete dosáhnout ze strany většiny rodičů pochopení a přijetí princip inkluze. Získáte-li na svoji stranu rodiče, bude to lehčí s dětmi.

  • Ideální příležitostí pro informování všech rodičů je třídní schůzka na začátku školního roku. Případně v průběhu roku svolejte mimořádnou informační schůzku. 
  • Je důležité, abyste seznámili všechny rodiče s tím, co od dítěte se SVP můžou očekávat, jak se bude pravděpodobně projevovat, jak bude navazovat kontakty, jaká podpůrná opatření budou potřeba, jakým způsobem bude vzděláváno a hodnoceno a proč.
  • Jako velmi efektivní se v praxi ukazuje, když s rodiči ostatních dětí ze třídy mluví přímo rodiče dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami. Oni ho znají nejlépe, vědí, na co se zaměřit, na co si dát pozor, jakým stylem s ním komunikovat.

Co dělat v případě, že někteří rodiče mají výhrady k tomu, aby se společně s jejich dítětem vzdělávalo ve třídě dítě se SVP?

Ti často argumentují zpomalením výuky, tím, že se jejich dítě méně naučí, bude zaostávat, neudělá zkoušky na gymnázium anebo střední školu, zhorší se vztahy ve třídě. Jak komunikovat s takovými rodiči? 

  • Vždy je důležité dlouhodobě pěstovat v rodičích důvěru a přesvědčit je, že jste tu pro všechny děti bez rozdílu. Škola není v  první řadě zaměřena na výkon a sumu znalostí, ale na budování vztahů a vytváření a rozvoji kompetencí pro život.
  • Argumentujte tím, že individuálním přístupem zajišťujete rozvoj všech dětí bez výjimky. Tedy že každé dítě dostává prostor k maximálnímu využití svých možností, ať už má speciální vzdělávací potřeby, nebo ne. Vyzdvihněte pomoc asistenta pedagoga  ve třídě, jehož hlavním úkolem je spolupracovat s učitelem ve výuce, plnit jeho pokyny, a poskytovat mu tak prostor věnovat se všem dětem ve třídě.
  • Dalším argumentem může být to, že připravovat děti na přijímací zkoušky na gymnázium není povinností školy, je to v kompetenci rodičů (jde především o různé přípravné kurzy). Škola má povinnost především plnit svůj školní vzdělávací program. Rodičům ale můžete poskytnout poradenství, jak dítě na přijímací zkoušky připravit, doporučit jim vhodné přípravné kurzy pro dítě apod.

Komunikace s rodiči dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami

Ne každý rodič je schopen a ochoten ke spolupráci na úrovni, jakou si škola představuje. Pro všechny je nejlepší si to co nejdříve vyjasnit a najít přijatelný kompromis. Na informativní schůzce tedy nejdřív zmapujte postoje a potřeby rodičů, jejich obavy a přání. Tímto způsobem už začínáte budovat s rodiči vztahy vzájemné důvěry. Teprve následně je možné se domlouvat na společných pravidlech.

Přípravná informační schůzka s rodiči dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami může v praxi vypadat třeba takhle:

Pozvete rodiče na společnou schůzku (třídní učitel, asistent pedagoga, případně i osobní asistent ve škole, školní speciální pedagog anebo výchovný poradce). Poskytněte rodičům prostor rodiče hovořit, zatímco si můžete dělat poznámky. Sledujte postoj rodičů k dítěti i ke škole i  jejich reakce, všímejte si, co je pro ně důležité říct. Podle toho volte způsob následného dotazování i míru intimity dotazů. Abyste rodiče na úvod nevystrašili, vyptávejte se citlivě. Dotazy se týkají vývoje dítěte, jeho silných a slabých stránek, dosažené úrovně v kognitivní, smyslové, fyzické (motorické) i řečové oblasti, vztahů k lidem, zvláštností dítěte, rodinné situace, jeho odborných vyšetření a případných terapií. Na základě toho, co bylo řečeno, nastíníte konkrétněji podpůrná opatření ve výuce (pomůcky, přístup učitele…) a možnosti vzdělávání, které může škola poskytnout nebo nabídnout v rámci i nad rámec doporučení ŠPZ, tak aby dítě mělo šanci se úspěšně rozvíjet podle svých možností. Jako třídní učitel (ve spolupráci se speciálním pedagogem nebo výchovným poradcem) dohodněte s rodiči pravidla spolupráce ku prospěchu dítěte. K úspěchu celého plánu v praxi významně přispívají rodiče svým osobním přístupem a domácí péčí. 

Toto jsou výsady a hlavní odpovědnosti rodičů, nezbytné pro úspěšnou inkluzi: 

  • pravidelné procvičování s dítětem
  • spolupráce s asistentem pedagoga, učitelem a školním speciálním pedagogem (působí-li ve škole)
  • dodržování maximální možné docházky dítěte (rodiče omluví dítě ze školy jen ze závažných důvodů; pokud dítě totiž do školy nedochází často, péče specialistů přijde vniveč)
  • schůzky ve škole podle potřeby nad rámec běžných školních schůzek
  • pravdivé informování o tělesném i duševním stavu dítěte, zejména pokud dojde ke změně v závěrech z odborných vyšetření anebo k  případné spolupráci s dalšími odborníky
  • rozhovor/informování o potřebách dítěte s rodiči ostatních žáků (například na třídních schůzkách)

Je vhodné schůzku ukončit s  optimistickou vizí do budoucna. Ujistit rodiče, že uděláte pro jejich dítě vše, co bude ve vašich silách, a že se na vás mohou kdykoli obrátit. Na konci jednání je na místě předat rodičům zápis ze schůzky, kde jsou uvedeny kontaktní informace (jména, telefon a e-mail na učitele a pracovníky ŠPZ), základní informace o fungování a organizaci školy, možnosti podpory dítěte a formy spolupráce.


Komunikace s učitelským sborem

Kolegy informujte na nejbližší společné poradě, případně na osobní schůzce s jednotlivci. Vezměte si na pomoc vybrané výstupy z osobní schůzky s rodiči dítěte s SVP.

Komunikace se všemi žáky

Na úvodní práci se třídou někdy stačí jeden společný rozhovor nebo třídní sezení, jindy se rozhodnete pro celodenní projekt.

Tipy pro práci se třídou

  • Ranní společný kruh 
  • Třídnické hodiny 
  • Projekt na začátku školního roku 
  • Preventivní programy zaměřené na vztahy


Jak mluvit s dětmi o nástupu dítěte s SVP? 

(bez přítomnosti žáka se SVP během aktivity)

  1. Třídnická hodina/ranní kruh/projekt zaměřený na téma speciálních vzdělávacích potřeb u vrstevníků:

Pokuste se dětem vysvětlit rozdíly mezi lidmi. Nejlépe to půjde třeba na příkladu procházky ve městě, zážitků z dovolené v cizině, na tom, co rády jedí, s čím si rády hrají, co jim jde a nejde, jakou mají barvu vlasů a očí… Příkladů je nepřeberné množství. Rozdíly mezi lidmi je možné vysvětlit i pomocí pomůcek: obrázky, videa, zrcadlo (oči, uši, nos, vlasy, výška, šířka, holky, kluci). 

Je také vhodné mluvit s dětmi také o tom, že ne každý má takové štěstí, že se narodí zdravý, má rodiče, nemá nouzi, má kde bydlet. Přineste fotografie nebo pusťte z počítače obrázky z jiných zemí, slumů, sociálně odloučených lokalit, dětí z dětských domovů, dětí nemocných a handicapovaných. Cílem je vzbudit v dětech pochopení, empatii a třeba i soucit, učit je vzájemné toleranci. 

Umožněte dětem vyzkoušet si prakticky na sobě, co to znamená mít jiné vzdělávací potřeby. Děti si mohou vyzkoušet, jak by se jim psalo s rukou v dlaze nebo sádře, se zavázanýma očima, v zašpiněných nebo příliš silných brýlích nebo naopak bez brýlí. Dokážou si pak lépe představit, jak by se jim učilo se špunty v uších, kdyby nedokázaly v klidu sedět a cítily by brnění po celém těle, jak by zvládaly výuku, když si představí, že jim zemřel blízký člověk apod.  

Na druhém stupni ZŠ se pak nabízí širší škála možností: dětem je například vysvětlena role a funkce asistenta pedagoga.

Můžete také využít online metodické materiály v českém jazyce z mezinárodního projektu UDEL 21. [1] Pracovat můžete i podle metodiky Vytváření Kruhů přátel. [2] Proškolení v používání této metodiky poskytuje Rytmus – od klienta k občanovi.

 

  1. Informování spolužáků:

Můžete se také rozhodnout informovat žáky ve třídě o (speciálních vzdělávacích) potřebách jejich spolužáka se SVP (žák s SVP se tohoto programu neúčastní). Pokud se rozhodnete tímto způsobem téma s žáky probrat, je nezbytné mít předem souhlas rodičů, a i dítěte s SVP samotného. Je také vhodné zohlednit aktuální klima ve třídě, vztahy mezi spolužáky i jejich věk. Podobná aktivita může hladce proběhnout ve třídě, kde pravidelně probíhají třídnické hodiny, žáci mají vztah důvěry k třídnímu učiteli, ve třídě panuje pozitivní klima a spolužáci jsou ochotni si navzájem vyjít vstříc. Naopak ve třídě, kde jsou napjaté vztahy a objevila se šikana mezi spolužáky, nemusí podobná aktivita přinést žádoucí efekt. U aktivity informování spolužáků může být přítomen rodiče dítěte se SVP, a to buď v roli pozorovatele, anebo se může aktivně zapojit do debaty s žáky.

Důležité je zvolit způsob vyjadřování odpovídající věku dětí, kterým budete informace o spolužákovi předávat. Pracujte opatrně se sdělením diagnózy dítěte se speciálními vzdělávací potřebami. Je vhodnější používat prostý popis obtíží, tedy popsat projevy, se kterými se budou jako spolužáci setkávat. Je vhodné popsat také komunikační a sociální potřeby dítěte ve vztahu ke spolužákům.

 

  1. Návštěva odborníka ve výuce:

Můžete také pozvat do hodiny odborníka, a to vždy se souhlasem rodičů dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami a i dítěte (je potřeba zohlednit věk dítěte). Práce se třídou pak probíhá i bez přítomnosti pedagogů školy, aby pro děti bylo snazší mluvit otevřeně. Cílem je porozumět a naučit se vcítit do dětí se znevýhodněním, ujasnit si, jak jim vhodně pomoci.

Příklad: Organizace APLA Jižní Čechy například nabízí semináře pro běžné třídy, ve kterých je integrován žák s autismem anebo s Aspergerovým syndromem. Seminář trvá dvě vyučovací hodiny, a to bez přítomnosti žáka s autismem. Děti jsou seznámeny s různými druhy znevýhodnění, je jim vysvětlena symptomatika autismu, chování jejich spolužáka v rámci kolektivu, jsou hledány podobnosti jeho projevů s výkladem o autismu. Je také probíráno téma, jak konkrétně spolužákovi pomoci. [3]

Praktická doporučení pro následnou práci se třídou

  1. Dejte dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami prostor, aby mohlo spolužákům předvést své silné stránky. Nemusí se to týkat přímo školních dovedností.
  2. Nastalá nedorozumění řešte průběžně – tedy jakmile problém odhalíte – ve společném kruhu, na třídnické hodině, na vycházce apod. Proberte s dětmi jejich různé pohledy na vzniklé situace. Dejte všem (tedy i dítěti se speciálními vzdělávacími potřebami) prostor k vyjádření názoru – například v ranním kruhu nebo ve chvíli, kdy dojde ke konfliktní situaci.
  3. Veďte děti k modelům vzorového chování. Nabízejte jim například různé možnosti řešení situace, dávejte jim příklady komunikace a spolupráce z příběhů nebo pohádek a tyto kladné modely posilujte pochvalami, odměnami.
  4. Kromě pravidelných aktivit, jako jsou například třídnické hodiny, je vhodné zapojit třídu do některého preventivního programu zaměřeného na vztahy, jako je například Projekt Odyssea. [4]


Role vedení školy 

V práci se všemi zúčastněnými hraje důležitou roli míra závažnosti a typ handicapu dítěte a množství nutných podpůrných opatření dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami. Samozřejmě více pracujete s rodiči a se třídou, do které chodí dítě s autistickým chováním nebo viditelnou tělesnou nebo smyslovou vadou, než s rodiči a třídou, ve které je dítě se specifickým poruchami učení. Abyste mohli inkluzi a přípravu na začlenění žáka zodpovědně realizovat, potřebujete podporu a respekt i ze strany vedení školy. V opačném případě se může stát, že ani rodiče a děti ke spolupráci, vstřícnosti a toleranci nepřesvědčíte.

Zdroje

[1] UDEL 21 Project. Use diversity to Enhance Learning in 21st Century ERASMUS+. Online metodické materiály pro pedagogy.  Dostupné z www: https://tools.udel21.eu/cz/metodiky.html (datum citace 30. 8. 2019)

[2] Newton, C. a Wilson, D. (2013). Metodika Vytváření Kruhů přátel. Rytmus, o.p.s. 1. vydání. ISBN 978-80-903598-9-5.

[3] APLA JIŽNÍ ČECHY. (2019). Podpora žáka v kolektivu třídy. Seminář pro spolužáky dítěte s autismem. Dostupné z www: http://www.aplajc.cz/pedagog/inkluze-ditete-s-autismem/podpora-zaka-v-kolektivu-tridy.htm (datum citace 30. 8. 2019)

[4] Pražské centrum primární prevence. Osobnostní a sociální výchova – Odyssea – pražské centrum primární prevence. Dostupné z www: http://www.odyssea.cz/ (datum citace 30. 8. 2019)

vytisknout článek

Mohlo by Vás zajímat

Dítě se závažnou zdravotní diagnózou
Závažná diagnóza je pro všechny, kterých se týká, bezesporu traumatizující záležitost. Celá rodina vynakládá maximální úsilí k tomu, aby se s nastalou situací vyrovnala, a zaslouží si vaši plnou podporu a empatii. Tady je pár zásad a tipů, jak na to.
Byla jsem zasněná holka, co nosila domů dvojky nebo trojky. Že mám ADHD, to jsem se dozvěděla v 25 letech
Nakoukněte s námi do světa zasněné holky, která až v pětadvaceti letech zjistila, že má ADHD. Její upřímná zpověď odhaluje, jak se dá s poruchou pozornosti pracovat a studovat vysokou školu.
Čtenářský klub
Když má školní knihovna svůj čtenářský klub, přináší to pro děti velké výhody. Nejenže se ve čtení zdokonalují, ale čtení jim pomáhá také naučit se kritickému myšlení. Přečtěte si, jak se daří čtenářskému klubu na ZŠ Lyčkovo náměstí v Praze.
Potřebujete konzultaci s odborníkem?
Napište nám.