logo
logo
Specifika vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením

Specifika vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením

03.01.2024
Prof. PaedDr. Miroslava Bartoňová, Ph.D.
Učitel/učitelka
Druhý díl seriálu popisuje ty pedagogické postupy, které u žáka s LMP mohou zvyšovat efektivitu jeho vzdělávání.
Obrázek článku

Ilustrační foto / FOTO: Freepik

Specifika vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením  

Vzdělávání žáků s LMP je podle příslušné legislativy realizováno v základních školách, v třídách při základní škole zřízených podle paragrafu 16 odst. 9, v základních školách zřízených podle paragrafu 16 odst. 9. Při inkluzivním vzdělávání žáků s LMP je třeba uplatňovat speciálně pedagogické postupy, využívat alternativní přístupy i modifikované metody a formy, podporovat vnitřní motivaci. Při plánování a realizaci vzdělávacího procesu vycházíme z konkrétního zjištění a popisu speciálních vzdělávacích potřeb žáka s LMP. Na základě diagnostiky u žáků s LMP vystupují do popředí aktuální učební předpoklady, které se vztahují k pěti vývojovým oblastem: motorika, vnímání, komunikace, kognice, sociálně-emocionální chování.  

V současnosti se výrazně manifestují teorie poukazující na to, že pedagogickými, speciálně pedagogickými a psychologickými intervencemi je možné dosáhnout u žáků s LMP pokroky nejen v oblasti rozumových schopností a intelektu, ale i komunikace, volního jednání, emocionality, adaptačních schopností (využíváme přístupy vrstevnického učení, Instrumentální obohacování Reuvena Feuersteina, přístup Respektovat, být respektován, Zážitkové učení, pozitivní posilování a jiné).  

Podpora učení je založená na konceptu – vedení třídy a třídní managment. Základním principem je jasný průběh, jasná struktura vyučování [1].

 

Kvalitní edukační proces žáků s LMP vychází z mnoha specifik, které popsal Eckhart (2005) a které využíváme:   

  1. Rituály – potenciál podpory pospolitosti. Dezorientovaní žáci s LMP zažívají v rituálech pro sebe tak důležitou kontinuitu, orientaci a pocit bezpečí. 
  2. Otevřené vyučování – je organizační forma vyučování, která umožňuje žákovi volně si vybrat, kde (prostor) a kdy (časově) a v jaké sociální formě bude individuálně pracovat na úkolu, podle vlastního výběru.  
  3. Vrstevnické učení – tyto zdroje jsou vědomě využívány a jsou k tomu iniciovány odpovídající výukové podmínky. Pro žáka je první pedagogickou instancí spolužák.  
  4. Kooperativní učení – aktivní spoluúčast na učebním procesu působí především pozitivně na trvalost a rozsah osvojeného.  
  5. Společné učební situace – jsou součástí každodenního života školy. 
  6. Vnitřně diferencované a individualizované vzdělávání  v podpoře učení, v úrovni požadavků, v počtu úkolů, podle zájmů (školní motivace žáka) [2].


Tyto přístupy či organizační formy současně podporují vývoj v motorice a vnímání a metakognici, zprostředkování kognitivních a řečových předpokladů učení, eliminují nežádoucí chování. Pedagog se zaměřuje na častější opakování učiva, využívá strategie ke sledování a podpoře soustředění a výkonu žáka, osvojuje si návody k elaboraci (neboli přeformulování) učební látky „do vlastních slov“ a k přeorganizování učební látky např. formou vytváření pomocné osnovy, názorných grafických přehledů, myšlenkových map, které vystihují strukturu učební látky. 

Vzhledem k specifikám osobnosti žáka s LMP pedagog častěji poskytuje příklady obecných učebních postupů a dovedností, které žáci nezískávají spontánně sami. Proces vyučování je u žáků s LMP plánován. V případě stagnace nebo regrese při osvojování si vědomostí musíme myslet na dodatečnou pomoc (např. doučování) nebo na změnu našeho metodického konceptu, nabízí se možnost práce s mnemotechnickými pomůckami, které podporují procesy zapamatování či využití informačních a komunikačních technologií. Počítačové učební programy nabízejí přímou zpětnou vazbu a motivaci [3].  

Edukační proces žáků s LMP vyžaduje i pravidelné ověřování dosahovaných výsledků učení bezprostřední a systematickou zpětnou vazbou v podobě formativního hodnocení, které podporuje rozvoj kompetence k učení. 

Zdroje:

[1] Everston, C. M. (2006). Handbook of Classroom Management. Research, Practice, and Contemporary Issues. Mahwah, US: Lawremce Erlbaum.

[2] Eckhart, M. (2005). Anerkennung und Ablehnung in Schulklassen. Einstellungen und Beziehungen von Schweizer Kindern und Immigrantenkindern. Bern: Haupt Verlag.

[3] Wember, F. B. (2013). Herausforderung Inklusion: Ein präventiv orientiertes Modell schulischen Lernens und vier zentrale Bedingungen inklusiver Unterrichtsentwicklung. Im Zeitschrift für Heilpädagogik. Německo: Dortmund.

Mohlo by Vás zajímat

Pomůcky pro žáky s PAS, ADHD a mentálním postižením – část II.

Žákům s poruchami autistického spektra, ADHD nebo lehkým mentálním postižením se rozhodně uleví, když jim vzhledem k jejich speciálním vzdělávacím potřebám usnadníte výuku různými pomůckami. Jak na to?

Pomůcky pro žáky s PAS, ADHD a mentálním postižením – část I.

Jak zaujmout děti a žáky s PAS, ADHD nebo mentálním postižením? Ve dvoudílném seriálu vám představíme tipy pro učitele i asistenty pedagoga, jaké pomůcky používat ve výuce dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

IVP pro děti předškolního věku – mentální postižení

Podívejte se, jak může vypadat individuální vzdělávací plán pro žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. V tomto případě se jedná o žáka s lehkým mentálním postižením. (Ilustrační foto | FOTO: APIV B)

Zobrazit další články